Rys bez hranic
Jeho revírem je (nejen) Evropa. Hranice mu nic neříkají. Přestože se vydáme po stopách rysů, kteří žijí nebo se pohybují po českém území, je pro nás stejně tak důležité, jak se rysům daří u našich sousedů na Slovensku, v Polsku, Rakousku nebo Německu.
Rys žil původně prakticky ve všech lesních oblastech Eurasie, snad kromě Pyrenejského poloostrova, kde stále žije jeho menší příbuzný rys pardálový (ten je mimochodem v současnosti nejohroženější kočkovitou šelmou světa). V dnešní době je revír rysa ostrovida nesouvislý a zejména v Evropě značně ostrůvkovitý.
Po stopách rysa do minulosti
Původní rysí populace v Čechách žila zhruba do začátku 19. století. V roce 1835, kdy byl dle doložených údajů u Tábora zastřelený poslední jedinec. V Jeseníkách a Moravskoslezských Beskydech rysi přežívali o něco déle, ale na přelomu 19. a 20. století byli vyhubeni i zde. Přestože se k nám rysi během druhé světové války i po ní postupně vraceli, ilegální lov způsobil jejich opětovné vymizení. Podobný osud potkal v 80. letech také rysy v Jeseníkách a na Javořické vrchovině, přestože už byli chráněni zákonem. Jak se u nás daří rysům dnes?
Současnost je pro rysy naštěstí příznivější, ale populace se stále nevyvíjí optimálně. Především kvůli pytláctví. Jejich návratu do Beskyd pomohlo omezení lovu na Slovensku v roce 1975, dnes toto pohoří obývá populace o 10–15 rysech. Na Šumavě probíhá návrat rysa odlišně. Byli to naši předci, kdo rysa ostrovida vyhubil. Byli to však i naši předci, kteří se zasloužili o jeho opětovné navrácení, minimálně do šumavských lesů. V letech 1982–1989 sem vypustili 17 divokých rysů původem ze Slovenska. Rysi postupně osídlili plochu větší než půl milionu hektarů, a tak se v roce 1998 odhadoval počet rysů na území Šumavy i Pošumaví, Českého lesa, Blanského lesa a nově i v Brdech kolem stovky jedinců. Jejich počet v těchto oblastech od té doby klesnul na cca 50–70 dospělých jedinců.V posledních letech je rys pravidelně zaznamenáván také v Krkonoších, Jizerských horách nebo na Broumovsku. Na Jesenicku se dnes rys občas pohybuje a v Národním parku České Švýcarsko (konkrétně v Děčínské pahorkatině) byl rys patrně vyhuben docela, i když o jeho přítomnosti výjimečně svědčí záznam z fotopastí, naposledy z roku 2011. Dnes u nás žije 80 až 90 dospělých rysů, přestože by se zde mohlo dařit i většímu počtu těchto nádherných kočkovitých šelem.
Ohroženým rysům můžete pomoct i vy
Rys nachodí měsíčně i stovky kilometrů – ať už kvůli lovu potravy nebo kvůli hledání vhodného protějška. Když se mu ale postaví do cesty pytlák nebo frekventovaná silnice, často nemá šanci přežít. Nelegální lov chráněných šelem je stále aktuální téma. Pokud upytlačí matku, koťata často zahynou během pár dní, protože si nejsou schopna obstarat sama potravu. Odchytit tato osiřelá mláďata se povede jen ve zlomku případů.
Účinným prostředkem ochrany nejen rysa, ale i dalších velkých šelem je mimo jiné monitoring, kterému už třináct let přispívají daty z terénu i tzv. Vlčí hlídky a Rysí hlídky, které probíhají na mnoha územích po celé České republice a zapojit se do nich můžete i vy.
A k tomu máme skvělou příležitost uspořádat výstavu přímo v místě, kde má rys i další šelmy svůj domov. Chceme připomenout unikátní příběh návratu velkých šelem do šumavské přírody. Příběhu rysů na Šumavě výrazně pomohli lidé, když jej do zdejších lesů vrátili jako důležitou součást přírody. Vlci se navrací spontánně. Rys, vlk a člověk sdílí společný domov. Abychom mohli rysy, vlky a další vzácné živočichy chránit účinněji, potřebujeme každého milovníka zvířat! Potřebujeme právě vás. Pomozte nám prosím zajistit jim bezpečný domov.
Jeho revírem je (nejen) Evropa. Hranice mu nic neříkají. Přestože se vydáme po stopách rysů, kteří žijí nebo se pohybují po českém území, je pro nás stejně tak důležité, jak se rysům daří u našich sousedů na Slovensku, v Polsku, Rakousku nebo Německu.
Rys žil původně prakticky ve všech lesních oblastech Eurasie, snad kromě Pyrenejského poloostrova, kde stále žije jeho menší příbuzný rys pardálový (ten je mimochodem v současnosti nejohroženější kočkovitou šelmou světa). V dnešní době je revír rysa ostrovida nesouvislý a zejména v Evropě značně ostrůvkovitý.
Po stopách rysa do minulosti
Původní rysí populace v Čechách žila zhruba do začátku 19. století. V roce 1835, kdy byl dle doložených údajů u Tábora zastřelený poslední jedinec. V Jeseníkách a Moravskoslezských Beskydech rysi přežívali o něco déle, ale na přelomu 19. a 20. století byli vyhubeni i zde. Přestože se k nám rysi během druhé světové války i po ní postupně vraceli, ilegální lov způsobil jejich opětovné vymizení. Podobný osud potkal v 80. letech také rysy v Jeseníkách a na Javořické vrchovině, přestože už byli chráněni zákonem. Jak se u nás daří rysům dnes?
Současnost je pro rysy naštěstí příznivější, ale populace se stále nevyvíjí optimálně. Především kvůli pytláctví. Jejich návratu do Beskyd pomohlo omezení lovu na Slovensku v roce 1975, dnes toto pohoří obývá populace o 10–15 rysech. Na Šumavě probíhá návrat rysa odlišně. Byli to naši předci, kdo rysa ostrovida vyhubil. Byli to však i naši předci, kteří se zasloužili o jeho opětovné navrácení, minimálně do šumavských lesů. V letech 1982–1989 sem vypustili 17 divokých rysů původem ze Slovenska. Rysi postupně osídlili plochu větší než půl milionu hektarů, a tak se v roce 1998 odhadoval počet rysů na území Šumavy i Pošumaví, Českého lesa, Blanského lesa a nově i v Brdech kolem stovky jedinců. Jejich počet v těchto oblastech od té doby klesnul na cca 50–70 dospělých jedinců.V posledních letech je rys pravidelně zaznamenáván také v Krkonoších, Jizerských horách nebo na Broumovsku. Na Jesenicku se dnes rys občas pohybuje a v Národním parku České Švýcarsko (konkrétně v Děčínské pahorkatině) byl rys patrně vyhuben docela, i když o jeho přítomnosti výjimečně svědčí záznam z fotopastí, naposledy z roku 2011. Dnes u nás žije 80 až 90 dospělých rysů, přestože by se zde mohlo dařit i většímu počtu těchto nádherných kočkovitých šelem.
Ohroženým rysům můžete pomoct i vy
Rys nachodí měsíčně i stovky kilometrů – ať už kvůli lovu potravy nebo kvůli hledání vhodného protějška. Když se mu ale postaví do cesty pytlák nebo frekventovaná silnice, často nemá šanci přežít. Nelegální lov chráněných šelem je stále aktuální téma. Pokud upytlačí matku, koťata často zahynou během pár dní, protože si nejsou schopna obstarat sama potravu. Odchytit tato osiřelá mláďata se povede jen ve zlomku případů.
Účinným prostředkem ochrany nejen rysa, ale i dalších velkých šelem je mimo jiné monitoring, kterému už třináct let přispívají daty z terénu i tzv. Vlčí hlídky a Rysí hlídky, které probíhají na mnoha územích po celé České republice a zapojit se do nich můžete i vy.
A k tomu máme skvělou příležitost uspořádat výstavu přímo v místě, kde má rys i další šelmy svůj domov. Chceme připomenout unikátní příběh návratu velkých šelem do šumavské přírody. Příběhu rysů na Šumavě výrazně pomohli lidé, když jej do zdejších lesů vrátili jako důležitou součást přírody. Vlci se navrací spontánně. Rys, vlk a člověk sdílí společný domov. Abychom mohli rysy, vlky a další vzácné živočichy chránit účinněji, potřebujeme každého milovníka zvířat! Potřebujeme právě vás. Pomozte nám prosím zajistit jim bezpečný domov.
Informace vychází ze serveru selmy.cz
