Poznat a chránit

Divoké řeky jsou velmi užitečné i pro člověka. Přehrada se vedle nich jeví jako betonová frajeřina, protože nezadrží ani zdaleka tolik vody jako přirozený tok řeky, který má dostatek prostoru. Ten totiž vytváří plochy, kam se může rozbouřený živel bezpečně rozlít. Tím řeky chrání vesnice i města po proudu. Například horní tok Lužnice nad Třeboní dokáže při povodních zadržet 5,5 milionů m3 vody, tolik jako středně velká přehrada.

Regulace toku, narovnávání řek a potoků, betonování koryt, hráze stavěné těsně podél břehu, rozorávání nivních luk, to všechno přispívá k povodním a zhoršuje jejich následky . Řeky a potoky nás chrání i před suchem. Proto je důležitá pečlivá ochrana posledních zbytků niv a divokých, nespoutaných částí řek a potoků, které se ještě zachovaly. Tady se ukazuje mimořádný přínos přírodních rezervací a chráněných krajinných oblastí. I vy se můžete zasadit o jejich udržení.

Mimo to jsou zbytky lužních (neboli podmáčených) lesů, bohatých nivních luk a přirozených koryt řek včetně pestré mozaiky mokřadů domovem vzácných druhů živočichů a rostlin. Když budete pozorní, můžete zahlédnout třeba bobra a vydru, orla královského, raroha, čápa černého, husu velkou nebo z rostlin bleduli letní a ohrožené lekníny.

Kam v České republice vyrazit za touto strhující podívanou?

Doporučujeme navštívit perlu národního parku Podyjí: kaňon řeky Dyje. Jedinečným zážitkem je také meandrující Labe v Labském údolí v Krkonoších. Menší úseky nespoutaných řek najdete po celé republice. Tisíce turistů každoročně obdivují lužní pralesy u soutoku Dyje s Moravou, kterému se s nadsázkou říká Moravská Amazonie. Také staleté duby v Libickém luhu nedaleko Poděbrad, spletitou síť říčních ramen, tůní a lesů nad Olomoucí, půvab divoké nivy Lužnice vinoucí se mezi třeboňskými rybníky, meandrující koryto Odry na jih od Ostravy a další místa.