Skladba Nature v provedení The Formyula vyzdvihuje klidnou příjemnou atmosféru v přírodě. Zpěv ptáků, šum listů ve větru a poslední letní paprsky. Kdo by neodolal a neponořil nohy do bosé trávy? Zpěvačka poukazuje na to, jak si člověk v divočině krásně pročistí hlavu.
Cítíte se v rozpacích, že krákáte jako vrány? Nevadí, můžete si zapískat Jaro od Antonia Vivaldiho. Skadatel tuto skladbu napsal inspriován probouzející se jarní nespoutanou přírodou. Proto má také takový lehký příjemný nádech.
Ale protože už máme léto, můžete se pohupovat v reggae tempu skladby I´m alone in the wilderness od skupiny Culture. Autor textu se ocitl sám v divočině a bezmezně věří, že mu Jah pomůže vypořádat se s jejími nástrahami. My, čeští poutníci, se můžeme spoléhat leda tak na své nohy a kapesní nožík. Přesto nás atmosféra písničky může v krušných chvílích dostat na prosluněnou pláž se spoustou teplého písku.
Prožitek samoty v divočině je evidentně inspirativní. Významným prvkem je i v písni Lonesome dreams od Lorda Hurona. Zpěvák ve snu míjí všechny možné krásy přírody, jako jsou stromy, jezera a skály, a přesto ho po celou dobu provází strach z osamění.
To česká písničkářka Taliesi má na osamělé procházky lesem zcela jiný pohled. Ke své skladbě Divoká dodává, že vznikla v divoké přírodě Máchova kraje. Divočina ji naplňuje energií a ráda se s ní ztotožňuje. Až se (opět) ztratíte, nepropadejte panice a raději si zatančete a zazpívejte povzbuzující slova z její písně: „Divoká v krajině, kde se ráda ztrácím, za rytmu bubnu s pánem lesa tančím.“ K tanci vás zve také spousta milých lesních bytostí, které Taliesi zmiňuje ve skladbě Do lesů tě zvou.
Samota a divočina nejspíš patří k sobě. Objevuje se i v písni A Horse With No Name od skupiny America. Autor písně samotu vyhledává. Neví, co ho tak poutá k divoké poušti, ale ví, že od lidí se nedočká žádné lásky a jen v poušti si může zase vzpomenout, kdo vlastně je. Přírodu popisuje s obdivem. Píše o ní jako o zázraku, kterému sám nerozumí.
A na závěr jsem si šetřila velice poučnou skladbu od Jarka Nohavicy: Šnečí blues. Tento smutný blues nás varuje před nebezpečím divokého lesa. Je v něm spousta nástrah a na úprku nám hrozí zakopnutí o hřib. Dávejte si na ně proto veliký pozor.