Národní parky jsou státem chráněným prostorem, ve kterém má díky novele zákona divočina své pevné místo. Však také poslanecký návrh o národních parcích v kampani „Zachraňme národní parky“ podpořilo přes 50 000 lidí včetně vědců, akademiků a veřejně známých osobností. Nyní jsou na řadě i další oblasti na území České republiky, které můžeme ponechat samovolnému vývoji bez zásahu člověka.
Místo pro divočinu
Z „Analýzy podmínek na území ČR z hlediska biodiverzity a vhodnosti pro ponechání samovolnému vývoji“ (1), kterou si nechalo vypracovat Hnutí DUHA v roce 2016, vyplývá, že nejvhodnějším prostředím pro ponechání přírody divočině jsou lesy.
Ochrana divočiny je dlouhodobé rozhodnutí s cílem dát i příštím generacím možnost zažít nespoutanou přírodu. V oblastech divoké přírody mohou i budoucí generace pozorovat rozmanitost a s ní spjaté přírodní procesy, mohou mít prospěch z ekosystémových služeb, jako je čerstvý vzduch, a také se z přírody učit. Stromy se samy vysemení, vyrostou, zestárnou a nakonec padnou a rozloží se, aby daly život další generaci. Vidět něco takového na vlastní oči patří k jedinečným zážitkům.
Více než polovina lesů v České republice patří státu a dělí se mezi dva státní podniky: Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky – ty spravují území bývalých a současných vojenských výcvikových prostorů. Lesy jsou považovány za národní bohatství a nenahraditelnou složku životního prostředí. Bohužel největší správci lesů stále ještě nevnímají jako samozřejmost ponechat větší (alespoň 10 km2, ideálně pak 30 km2) celistvá území státních lesů samovolnému vývoji. Rozsáhlejší území, která bychom mohli ponechat divoké přírodě, se nachází například v již chráněných lesích zvláštního určení.
Lesy zvláštního určení
Všechny lesy, které se nacházejí například ve zvláště chráněných územích, jako jsou národní parky, národní přírodní rezervace a další, v pásmech ochrany vodního zdroje I. stupně nebo v ochranném pásmu zdroje přírodních minerálních vod, spadají pod ochranu jako lesy zvláštního určení. S těmito lesy nakládáme jinak než s „běžnými” hospodářskými lesy.
Mezi lesy zvláštního určení můžeme zařadit i takové lesy, u nichž „veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním.“ (2) To můžou být lesy potřebné pro zachování biodiverzity, tedy biologické různorodosti.
Divočina, budoucnost vybraných lesů
Budoucnost divočiny v lesích je otevřená. Najděme společnou cestu jak vybrat vhodná území, která je možné ponechat samovolnému vývoji – divoké přírodě. Vše závisí na Lesích České republiky a Vojenských lesích a statcích, zda i oni dají divočině zelenou.
Poznámky:
(1) http://ceskadivocina.cz/cs/ke-stazeni/analyza-podminek-na-uzemi-cr-z-hlediska-biodiverzity-vhodnosti-pro-ponechani-samovolnemu
(2) http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/legislativa/legislativa-cr/lesnictvi/uplna-zneni/100051767.html
Z „Analýzy podmínek na území ČR z hlediska biodiverzity a vhodnosti pro ponechání samovolnému vývoji“ (1), kterou si nechalo vypracovat Hnutí DUHA v roce 2016, vyplývá, že nejvhodnějším prostředím pro ponechání přírody divočině jsou lesy.
Ochrana divočiny je dlouhodobé rozhodnutí s cílem dát i příštím generacím možnost zažít nespoutanou přírodu. V oblastech divoké přírody mohou i budoucí generace pozorovat rozmanitost a s ní spjaté přírodní procesy, mohou mít prospěch z ekosystémových služeb, jako je čerstvý vzduch, a také se z přírody učit. Stromy se samy vysemení, vyrostou, zestárnou a nakonec padnou a rozloží se, aby daly život další generaci. Vidět něco takového na vlastní oči patří k jedinečným zážitkům.
Více než polovina lesů v České republice patří státu a dělí se mezi dva státní podniky: Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky – ty spravují území bývalých a současných vojenských výcvikových prostorů. Lesy jsou považovány za národní bohatství a nenahraditelnou složku životního prostředí. Bohužel největší správci lesů stále ještě nevnímají jako samozřejmost ponechat větší (alespoň 10 km2, ideálně pak 30 km2) celistvá území státních lesů samovolnému vývoji. Rozsáhlejší území, která bychom mohli ponechat divoké přírodě, se nachází například v již chráněných lesích zvláštního určení.
Lesy zvláštního určení
Všechny lesy, které se nacházejí například ve zvláště chráněných územích, jako jsou národní parky, národní přírodní rezervace a další, v pásmech ochrany vodního zdroje I. stupně nebo v ochranném pásmu zdroje přírodních minerálních vod, spadají pod ochranu jako lesy zvláštního určení. S těmito lesy nakládáme jinak než s „běžnými” hospodářskými lesy.
Mezi lesy zvláštního určení můžeme zařadit i takové lesy, u nichž „veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním.“ (2) To můžou být lesy potřebné pro zachování biodiverzity, tedy biologické různorodosti.
Divočina, budoucnost vybraných lesů
Budoucnost divočiny v lesích je otevřená. Najděme společnou cestu jak vybrat vhodná území, která je možné ponechat samovolnému vývoji – divoké přírodě. Vše závisí na Lesích České republiky a Vojenských lesích a statcích, zda i oni dají divočině zelenou.
Poznámky:
(1) http://ceskadivocina.cz/cs/ke-stazeni/analyza-podminek-na-uzemi-cr-z-hlediska-biodiverzity-vhodnosti-pro-ponechani-samovolnemu
(2) http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/legislativa/legislativa-cr/lesnictvi/uplna-zneni/100051767.html
