Jessica Aldred: Zubní vrtačkou proti kácení pralesů | Česká divočina

Jessica Aldred: Zubní vrtačkou proti kácení pralesů

Domů / Články / Jessica Aldred: Zubní vrtačkou proti kácení pralesů

Článek vyšel roku 2016 ve společensko-ekologickém časopise Sedmá generace

Indonéská zubařka Hotlin Ompusunggu vyhrála „zeleného Oscara“ za používání zdravotních úlev k zastavení nelegální těžby dřeva. Systém nabízí indonéským vesnicím, které zastaví nelegální těžbu, velké slevy na zdravotní péči. Zachraňuje tím jak lidské životy, tak původní lesy.
Jakožto zubní lékařka Hotlin Ompusunggu nikdy na kariéru úspěšné ochránkyně životního prostředí ani nepomyslela. V Indonésii však svou prací aktivně pomáhá orangutanům — tím, že obyvatelům, kteří přestanou s nelegální těžbou dřeva, poskytuje slevy na zdravotní péči. Mimo to, že zastavuje kácení a stará se o zdraví místních obyvatel, nedávno také podruhé vyhrála „zeleného Oscara“ a její model se plánuje rozšířit do dalších míst Jihovýchodní Asie.

Nesamozřejmost orangutanů

„Hlavní myšlenkou je zachraňovat lidské životy a prales. Zubařina sice není typické prostředí, kde takové myšlenky vznikají, já jsem ale zapálená do komunitního rozvoje a zdraví vnímám z širšího pohledu. Zjistila jsem, že k tomu, abyste byli zdravým člověkem, potřebujete i zdravé životní prostředí. A tak jsem našla sama sebe na tomto místě,“ řekla nám doktorka Ompusunggu.
 
Alt
V roce 2007 spoluzaložila neziskovku Alam Sehat Lestari (ASRI), jejímž cílem bylo prolomit vztah mezi chudobou a nezákonnou těžbou dřeva v přes tisíc čtverečních kilometrů velkém národním parku Gunung Palung na západě Bornea. Dosáhnout toho měla úlevami za zdravotnické služby těm obyvatelům, kteří přestanou s nelegální těžbou dřeva. Bornejské lesy jsou domovem mnoha ohrožených druhů, včetně čeledi ptáků zoborožcovitých, gibonů, medvědů malajských, levhartů obláčkových a dvou a půl tisíce orangutanů — tedy asi 10 % jejich světové populace.

Doktorka Ompusunguu, jež pochází z většího města na Sumatře, mi řekla, že původně se o ochranu přírody nezajímala. „To, že jsme měli nádherné lesy plné orangutanů, jsem brala jako samozřejmost. Ohledně ochranářství jsem dokonce byla spíše skeptická. Divila jsem se, proč utrácíme tolik peněz za záchranu orangutanů. Pak jsem zjistila, že orangutan je „farmářem“ lesa, jenž poskytuje lidem vodu, takže jejich ochrana souvisí s mírou našeho blahobytu.“

Zdraví především

Nezákonná těžba dřeva každoročně ničí rozsáhlé plochy národního parku. Předpokládá se, že až 98 % z nynější plochy by mohlo být během příštích deseti let nenávratně ztraceno. Všech osmnáct vesnic lemujících hranice parku postihuje chudoba a mnoho jejich obyvatel se pak uchyluje ke kácení takzvaného železného dřeva, což je souhrnné označení pro mnoho druhů stromů s obzvláště tvrdým dřevem. „Jednou z hlavních motivací pro těžbu je okamžitá finanční hotovost, s níž mohou vesničané platit své účty — především pak ty za lékařskou péči. Když váš milovaný umírá, uděláte cokoliv, abyste mu pomohli,“ připomíná doktorka.

A tak sama přišla do místních komunit a zeptala se: „Jestliže vám globální společenství chce pomoci zachránit prales, co potřebujete, abyste začali své prostředí ochraňovat? A lidé žádali cenově dostupnou, logisticky přístupnou a kvalitní zdravotní péči.“

Vesnice, které přestanou s nelegální těžbou, obdrží až 70% slevu na zdravotní péči. Na hlavní a mobilní klinice již bylo ošetřeno více než dvacet čtyři tisíc pacientů, postižených především tuberkulózou, vysokým krevním tlakem, zubními problémy a cukrovkou. Od roku 2007 zde dětská úmrtnost klesla o dvě třetiny a dětská imunizace vzrostla o čtvrtinu. Došlo také k významnému snížení míry výskytu běžných onemocnění. Nikdo nepřijde zkrátka — ti, kteří si nemohou léčbu dovolit, mohou zaplatit aktivní účastí na obnově lesů.

„Tím, že jsme zdravotní péči začali poskytovat jako určitý stimul, jsme odstranili hlavní důvod lidí pro nelegální těžbu dřeva. A zároveň jsme naplnili jejich původní přání — dostupnou zdravotní péči,“ shrnuje doktorka.
Výsledek? Více než polovina z osmnácti vesnic zanechala nelegální těžby a počet domácností zapojených do těchto aktivit klesl z 1350 na 450.

Konat správnou věc

Další prosba místních obyvatel se týkala alternativních způsobů obživy. Týmy lokálních strážců pralesa jsou trénovány na sledování nezákonné těžby a informují ostatní o ochraně přírody či o tom, jak důležité jsou zdravé ekosystémy. „Spousta lidí chce farmařit, ale jejich metody obdělávání půdy nepatří k nejlepším, jelikož častokrát používají žďáření. Ani půdy není dostatek, také hnojiva jsou čím dál tím dražší. Místní tedy potřebují metody, jak být více nezávislí. Požádali nás, abychom je učili ekologickým metodám farmaření,“ přibližuje Ompusunggu.

Doktorce tedy nestačilo dostat komunitu na svoji stranu a zajistit, aby lidé přestali s kácením. „Už je jim jasné, že lesy k životu potřebují. Bydlí vedle nich a vědí, že když tu nebude les, nebude tu pro ně ani voda. Spolupracujeme na bázi vzájemného porozumění a oni vědí, že jsme tu proto, abychom jim pomáhali. Jsou si vědomi faktu, že těžba je nelegální a že jim nabízíme alternativní cestu, čímž zvyšujeme jejich důstojnost. Cítí pak, že konají tu správnou věc pro budoucnost a pro svoji komunitu.“

Nejen Gunung Palung

Onen v úvodu zmíněný „zelený Oscar“ znamená, že Hotlin Ompusunggu vyhrála zlatou cenu Whitley Fund for Nature (WFN) 2016, kterou převzala od princezny Anny na ceremoniálu v Londýně. Toto vyznamenání, oceňující úspěchy ochrany přírody ze strany obyčejných lidí v rozvojových zemích, poskytuje výhercům a výherkyním prostředky pro rozšíření jejich projektů. Tento rok zahrnuje seznam oceněných různorodé projekty od ochrany stromových klokanů v Papui-Nové Guinei až po ochranu migrujících dravců před pytláky v Gruzii.

Indonéská zubařka tuto cenu vyhrála už v roce 2011 a s ní i grant ve výši padesáti tisíc liber. Finanční odměnu využije k vybudování ochranářské nemocnice, v zemi vůbec první, a na další rozšíření činnosti. „Finanční zdroje nám umožní rozšířit naše působení a opakovat naše aktivity v dalších indonéských lesích. Už jsme provedli některá místní šetření a zjišťujeme, jaké dopady by to mohlo mít na tamější komunity.“

Přeložil Lukáš Pokorný. Článek vyšel v deníku The Guardian 27. dubna 2016. Název a mezititulky redakce Sedmé generace.