Téměř před půl stoletím se mezi ochránci přírody v Bavorsku a u nás začala rodit myšlenka návratu vzácných či vymizelých druhů zvířat do šumavské přírody, mezi nimi i rysa ostrovida. Původní rysí populace byla po staletí systematicky pronásledována a nakonec vyhubena. Činnost aktivní skupiny ochranářů je z dnešního pohledu, ale také při studiu dobových materiálů, zcela mimořádná a dodnes nedoceněná. Pojďme si společně připomenout tuto historii a alespoň symbolicky poděkovat tehdejším aktérům, díky kterým máme dnes na česko-bavorsko-rakouském pomezí naši největší populaci rysa.
Po staletích systematického pronásledování a vymizení velkých šelem z většiny evropských zemí se jejich situace v druhé polovině 20. století zlepšila. Legislativní ochrana rysa, vlka i medvěda společně se změnami v krajině i jejich společenskému přijímání způsobila, že se velké šelmy samy začaly vracet do areálů svého původního výskytu. V některých oblastech musel člověk aktivně zasáhnout, aby tomuto procesu dopomohl. Proto byla v 70. letech 20. století v několika zemích střední, východní i západní Evropy postupně zahájena reintrodukce rysa ostrovida, tedy jeho umělé navrácení do přírody. Průkopníkem se v roce 1970 stalo Bavorsko, následně se tuto šelmu do přírody pokusili vrátit také ve Švýcarsku, Slovinsku, Itálii, Rakousku, Francii a u nás na Šumavě. Dohromady si svůj nový domov v těchto zemích začalo hledat více než 80 rysů.Tajemstvím opředení bavorští rysové
Počáteční kapitola v historii novodobého znovuosídlení Šumavy rysem se odehrává v tehdy čerstvě vyhlášeném Národním parku Bavorský les a sestavování tohoto příběhu připomíná spíš detektivní pátrání. Jediná dostupná evidence o bavorské reintrodukci pochází od Ludvíka Kunce z ostravské zoologické zahrady, která do Bavorska dodala tři zvířata. Jednalo se o dva samce a jednu samici odchycené ve Slovenských Beskydech a Slovenském Rudohoří. Byl to právě Ludvík Kunc, malíř a terénní zoolog, kdo přišel s myšlenkou, jak umožnit slovenským rysům život i jinde ve volné přírodě. Samce Bleska a samici Koru vypustili do nového prostředí v roce 1970, druhý samec Varjak přibyl v lednu 1972. Již v roce 1974 po Bavorském lese pobíhala i mláďata. V následujících letech bychom se dopočítali až 12 jedinců.
Oplocení státní hranice zjevně nepředstavovalo pro rysy žádnou překážku v pohybu, naopak jim opuštěná krajina pohraničního pásma nabízela velmi příhodné podmínky. A tak se usadili v oblasti severozápadně od Falkensteinu, tedy mimo území Národního parku Bavorský les a už devět dní po vypuštění prvního páru rysů v Bavorsku byl jeden exemplář pozorován na československé straně v blízkosti tábořiště Annín západně od Sušice.
Vypouštění mladého rysího samce v listopadu 1985 nedaleko Horské Kvildy. Foto: Ivo SvobodaZajímavost na konec
Samotnému vypouštění předcházela poměrně rozsáhlá osvětová kampaň zdůrazňující význam rysa ostrovida v našich lesích a jeho ochranu. Vydány byly instrukční listy „Metodika průzkumu rysa ostrovida na Šumavě“, osvětové letáčky a plakáty „Zachovejme ohroženou zvířenu Šumavy, Šumavská zvířena – vyhynulá, zvláště ohrožená a ohrožená“ a samolepky se symbolem celé akce – rysím kotětem, jejichž autorem byl Ludvík Kunc.
Počáteční kapitola v historii novodobého znovuosídlení Šumavy rysem se odehrává v tehdy čerstvě vyhlášeném Národním parku Bavorský les a sestavování tohoto příběhu připomíná spíš detektivní pátrání. Jediná dostupná evidence o bavorské reintrodukci pochází od Ludvíka Kunce z ostravské zoologické zahrady, která do Bavorska dodala tři zvířata. Jednalo se o dva samce a jednu samici odchycené ve Slovenských Beskydech a Slovenském Rudohoří. Byl to právě Ludvík Kunc, malíř a terénní zoolog, kdo přišel s myšlenkou, jak umožnit slovenským rysům život i jinde ve volné přírodě. Samce Bleska a samici Koru vypustili do nového prostředí v roce 1970, druhý samec Varjak přibyl v lednu 1972. Již v roce 1974 po Bavorském lese pobíhala i mláďata. V následujících letech bychom se dopočítali až 12 jedinců.
Oplocení státní hranice zjevně nepředstavovalo pro rysy žádnou překážku v pohybu, naopak jim opuštěná krajina pohraničního pásma nabízela velmi příhodné podmínky. A tak se usadili v oblasti severozápadně od Falkensteinu, tedy mimo území Národního parku Bavorský les a už devět dní po vypuštění prvního páru rysů v Bavorsku byl jeden exemplář pozorován na československé straně v blízkosti tábořiště Annín západně od Sušice.
Projekt Lynx – návrat rysa ostrovida do šumavské přírody
Na utajenou historii z Bavorského lesa navázala další fáze snah o návrat rysa přímo do šumavské krajiny. Projekt LYNX. Tentokrát se děj odehrává na naší straně pohoří. Tehdejší iniciátoři, především Eliška Nováková z Ústavu krajinné ekologie Akademie věd (ČSAV), zapálený a inspirativní šumavský ochranář Ladislav Vodák, František Urban a Pavel Trpák ze státní ochrany přírody, se poučili z nedostatků předchozích reintrodukcí a projekt pečlivě připravlili a projednali. Podíleli se na něm pracovníci státních i vojenských lesů, odborní pracovníci státní ochrany přírody a CHKO Šumava.
Sedmnáct slovenských rysů se nakonec na Šumavu dostalo až v letech 1982–1989 a jejich novým domovem se stalo okolí Stožce, divoké údolí řeky Křemelné, okolí Kašperských Hor, Kvildy či Horní Vltavice. Přestože byla zvířata postupně vypouštěná ve více odlehlých lokalitách, po zkušenosti v Bavorsku se předpokládalo, že se propojí a vznikne tak spojitá popula
ce rysa podél česko-bavorské hranice. A tak se i stalo.
Na utajenou historii z Bavorského lesa navázala další fáze snah o návrat rysa přímo do šumavské krajiny. Projekt LYNX. Tentokrát se děj odehrává na naší straně pohoří. Tehdejší iniciátoři, především Eliška Nováková z Ústavu krajinné ekologie Akademie věd (ČSAV), zapálený a inspirativní šumavský ochranář Ladislav Vodák, František Urban a Pavel Trpák ze státní ochrany přírody, se poučili z nedostatků předchozích reintrodukcí a projekt pečlivě připravlili a projednali. Podíleli se na něm pracovníci státních i vojenských lesů, odborní pracovníci státní ochrany přírody a CHKO Šumava.
Sedmnáct slovenských rysů se nakonec na Šumavu dostalo až v letech 1982–1989 a jejich novým domovem se stalo okolí Stožce, divoké údolí řeky Křemelné, okolí Kašperských Hor, Kvildy či Horní Vltavice. Přestože byla zvířata postupně vypouštěná ve více odlehlých lokalitách, po zkušenosti v Bavorsku se předpokládalo, že se propojí a vznikne tak spojitá popula
ce rysa podél česko-bavorské hranice. A tak se i stalo.
Vypouštění mladého rysího samce v listopadu 1985 nedaleko Horské Kvildy. Foto: Ivo Svoboda
Samotnému vypouštění předcházela poměrně rozsáhlá osvětová kampaň zdůrazňující význam rysa ostrovida v našich lesích a jeho ochranu. Vydány byly instrukční listy „Metodika průzkumu rysa ostrovida na Šumavě“, osvětové letáčky a plakáty „Zachovejme ohroženou zvířenu Šumavy, Šumavská zvířena – vyhynulá, zvláště ohrožená a ohrožená“ a samolepky se symbolem celé akce – rysím kotětem, jejichž autorem byl Ludvík Kunc.
Přečtěte si podrobnější článek o návratu rysa ostrovida na Šumavu, ze které jsme část informací převzali a zkrátili.
