Jako první se touto cestou vydalo Rakousko. V prosinci roku 2014 si ve své Národní strategii pro biodiverzitu 2020+ stanovilo jako cíl 2 % rozlohy země, která mají být ponechána divočině nebo by měla nést některé její charakteristické znaky. Rovněž má dojít k rozšíření divokých oblastí v rámci národních parků. Rakouská strategie pro národní parky vychází z kritérií stanovených v rámci iniciativy Wild Europe. Podstatnou součástí plánů je také vypracování strategie, která umožní vypořádat se s výskytem kůrovce způsobem, na němž se shodnou ochranáři s lesními zprávami – strategie potřebná napříč Evropou.  
 
V prosinci 2014 byla několika neziskovými organizacemi v napojení na Wild Europe zformována iniciativa Rewilding Britain, která rychle nabírá na dynamice. Skotsko má největší geografický potenciál a Wild Europe, v tomto případě pod názvem Wild Scotland, vypracovala v roce 2005 studii týkající se přínosu plynoucího z divokých oblastí.

Ve Walesu se Wild Europe podílí na projektu znovuvysazení bobra, jednoho z klíčových živočišných druhů pro obnovení divočiny.

I v Anglii je pro obnovení divokých území prostor a již se toho chopily například iniciativa Wild Ennerdale v Jezerní oblasti a projekt na ochranu Great Fen („Velké mokřiny“) v hrabství Cambridge. Strategie pro Severní Irsko přijde na řadu ve chvíli, kdy se etabluje hlavní tým Rewilding Britain.

Německo si jako národní cíl stanovilo, že by obnovené oblasti divočiny a území se znaky divočiny měla zaujímat 2% jeho rozlohy. Jedná se zhruba o 5% jeho celkové zalesněné plochy a 10% půdy, která je ve státním vlastnictví. V dubnu 2015 se Frankfurtská zoologická společnost podílela na zprostředkování setkání s Wild Europe, kde se projednala možnost, že by základ postupu tvořil standardizovaný přístup a společná definice.
 
Roste počet individuálních projektů

Národní strategie, které se postupně objevují, doplňuje rostoucí množství jednotlivých projektů, jejichž realizace je podpořena Směrnicemi k managementu území divočiny, které v roce 2013 vydala Evropská komise a které jsou postaveny na návrzích a definicích zformulovaných Wild Europe.

Nizozemí je domovem pravděpodobně nejznámější dlouhodobé iniciativy, která si dala za úkol obnovit a pečovat o přírodní rezervaci Oostvaardersplassen a je vedena státní lesnickou agenturou Statsbosbeheer.

Tento ohromující příklad divoké přírody na území, které bylo původně určeno k průmyslovému využití a které nyní hostí orla mořského, kolpíka a volně se procházející stáda divokých kopytníků, se nachází pouhých 30 kilometrů od centra Amsterdamu. Doufá se, že budou znovuoživeny plány na dvojnásobné rozšíření tohoto území v partnerské spolupráci s provincií Flevoland, kde se Oostvaardersplassen nachází; rezervace by tak pokračovala dál směrem na východ a představovala by velký přínos jak pro obyvatele města, tak pro divokou přírodu. Tento projekt je součástí „Green Network“, která by do budoucna měla zahrnovat 17% území Holandska.

Podobně dobře zavedené jsou i odvážné projekty jako turistika se zaměřením na vlky v Národním parku Abruzzi v Itálii, která podává přesvědčivý důkaz, že obnova území divočiny může pro komunity představovat větší zisk než klasické využívání půdy, v tomto případě než chov ovcí.
 
Také v Irsku probíhá obnova přírodních procesů a původních druhů, kupříkladu v Nephinských horách v hrabství Mayo, kde se rozkládá Národní park Ballycroy, jenž chrání tamní mokřiny a travnaté pláně. Tato lokalita je sice méně známá, ale rozhodně ne méně významná. Vizionářská mise, která zatím zahrnuje okolo 12 000 hektarů, byla započata a propracována irskou státní lesnickou agenturou Coillte v tandemu s parkem Ballycroy v roce 2012 a prezentována na mezinárodní konferenci, kterou v roce 2013 spoluorganizovala Wild Europe. Do iniciativy se zapojují i místní úřady a organizace pro místní rozvoj a společně pracují na tom, aby byla neekonomická těžba dřeva nahrazena turistikou ve volné přírodě.

Podobný potenciál mají i mnohá další místa napříč Evropou, mezi nimi zejména ekonomicky ztrátová území vlastněná státními lesnickými agenturami. V době hospodářské obnovy má tento postup trojí přínos: představuje úsporu pro daňové poplatníky, lepší životní podmínky pro místní komunity a obohacení biodiverzity prostřednictvím obnovy přírodních procesů a znovuvysazení vymizelých druhů v rozsáhlých oblastech bývalého komerčního lesa, který nechali „zdivočet“.

Wild Europe si vzala na starost vypracování mezinárodního State Agency Forest programme, který z této možnosti vychází.
Projekty na obnovu původních habitatů samozřejmě nejsou spjaty výlučně se západní Evropou. Například v Rumunsku Fundatia Conservation Carpathia (FCC), se kterou Wild Europe rovněž spolupracuje, pracuje na rozsáhlém obnovení znehodnocených původních lesů a pásem táhnoucích se podél řek, které představují důležitý habitat.

Také je tu kolektivní snaha organizace Rewilding Europe o znovuvysazení druhů a vybudování sítě malých podniků při oblastech volné přírody, které zajistí příjem a pracovní příležitosti ukotvené v ne-těžebních aktivitách. Tento systém zajistí podporu místních komunit a vlastníků půdy a upevní jejich kladný vztah vůči ochraně a obnově oblastí divočiny.

Takových příležitostí je v Evropě mnoho, od opuštěné či málo využívané zemědělské půdy po neproduktivní lesnická území.

Od Západu na Východ, a zase zpátky

Lidé jsou si stále více vědomi přínosu pramenícího z území divoké přírody, ať už se jedná o boj s klimatickými změnami nebo stálý a udržitelný příjem a pracovní příležitosti pro místní komunity. Úsilí západních zemí o obnovu velkých přírodních ekosystémů, jak pro ekonomický a sociální zisk, tak pro ochranu přírody, by mělo být impulsem vládám a institucím směrem na východ, kde ochrana mnohem rozlehlejších a bohatších divokých oblastí představuje menší finanční náklady a zároveň velmi podstatné zisky pro přírodu i pro celou společnost.