Na svazích Modřanské rokle byly dříve pastviny, které lidé začali ve 20. letech 20. století zalesňovat, a to často nepůvodními druhy stromů, zejména akátem. To vedlo k postupnému zániku původních společenstev.
Podobně negativní dopady s sebou nesou dřívější úpravy toku Libušského potoka, výstavba asfaltové silnice a retenční nádrže. Přesto si zdejší krajina zachovala na některých místech přírodě blízký ráz. Pojďme se podívat, co zajímavého tu můžeme objevit.
Jádro přírodního parku představuje typickou kulturní středočeskou krajinu s poli, drobnějšími lesíky, rybníčky a dosud poměrně zachovalými vesnicemi. Okrajové části tvoří zalesněné strmé svahy a rokle, mezi které patří Komořanská rokle, Modřanská rokle a Břežanské údolí. Chráněný je i krajinný celek, který tvoří zalesněný skalnatý zářez potoka s geologickými odkryvy. Za pozornost stojí i lužní porosty v okolí potoků a teplomilná luční společenstva na svazích. Najdeme tu i ostrůvky divočiny. Pražský magistrát vyčlenil v Modřanské rokli tři menší plochy divočiny, takzvané referenční plochy. To jsou místa, na kterých se nijak nehospodaří a jsou určená ke sledování přírodních procesů.
Podél potoků v tzv. ptačincové olšině se daří mnoha bylinám. Kromě několika druhů ptačince tu roste například orsej jarní se žlutými kvítky nebo devětsil lékařský, jehož rozpětí listů dosahuje až 50 cm. Při horních okrajích rokle se na suchých slunných místech dochovaly zbytky teplomilných rostlin, jako je ostřice nízká, křivatec český, který jinak roste převážně na Moravě, vzácná kostřava sivá nebo bělozářka liliovitá.
Z přirozených druhů stromů zde najdeme dub zimní a dub letní, lípu, habr, jasan nebo vrbu jívu. Bohužel nižší rostlinná patra zde trpí kvůli nepůvodním druhům stromů, jako jsou trnovník nebo borovice černá.
Přírodním parkem prochází několik naučných stezek. Naučná stezka Modřanská rokle propojuje městské části Modřany a Libuše a na sedmi zastávkách nás seznamuje s faunou a flórou, geologickou stavbou a historií chráněného území. Trasa vede po asfaltové cestě, ale pokud vyrazíte z Modřan, je možné na konci stezky u městské části Libuše sejít na modrou turistickou značku a projít se až do Písnice. Doporučujeme především tuto část cesty, není sice vhodná pro kola nebo kočárky tak, jako hlavní asfaltová cesta, je ale zato mnohem romantičtější. Pěšina se tu vlní údolím a čas od času budete muset překročit nějaký kmen. Navíc tu narazíte na daleko méně lidí a váš prožitek z výletu tak bude intenzivnější. Další naučnou stezkou je NS Keltská stezka, která prochází rozsáhlým keltským hradištěm Závist s mocnými valy a příkopy a krásným výhledem do okolí. Díky řadě polních a lesních cest je však dobře průchozí celé území přírodního parku.
Jádro přírodního parku představuje typickou kulturní středočeskou krajinu s poli, drobnějšími lesíky, rybníčky a dosud poměrně zachovalými vesnicemi. Okrajové části tvoří zalesněné strmé svahy a rokle, mezi které patří Komořanská rokle, Modřanská rokle a Břežanské údolí. Chráněný je i krajinný celek, který tvoří zalesněný skalnatý zářez potoka s geologickými odkryvy. Za pozornost stojí i lužní porosty v okolí potoků a teplomilná luční společenstva na svazích. Najdeme tu i ostrůvky divočiny. Pražský magistrát vyčlenil v Modřanské rokli tři menší plochy divočiny, takzvané referenční plochy. To jsou místa, na kterých se nijak nehospodaří a jsou určená ke sledování přírodních procesů.
Podél potoků v tzv. ptačincové olšině se daří mnoha bylinám. Kromě několika druhů ptačince tu roste například orsej jarní se žlutými kvítky nebo devětsil lékařský, jehož rozpětí listů dosahuje až 50 cm. Při horních okrajích rokle se na suchých slunných místech dochovaly zbytky teplomilných rostlin, jako je ostřice nízká, křivatec český, který jinak roste převážně na Moravě, vzácná kostřava sivá nebo bělozářka liliovitá.
Z přirozených druhů stromů zde najdeme dub zimní a dub letní, lípu, habr, jasan nebo vrbu jívu. Bohužel nižší rostlinná patra zde trpí kvůli nepůvodním druhům stromů, jako jsou trnovník nebo borovice černá.
Kromě běžné lesní zvěře můžeme v přírodním parku spatřit i pozoruhodné druhy bezobratlých. Slyšeli jste například už o plži dvojzubkovi lužním? Šine si to se svojí krásnou ulitou na dně Modřanské rokle v jaseninách. Rokle patří také mezi nejcennější lokality s výskytem obojživelníků – žije a rozmnožuje se tu několik druhů skokanů a ropuch, narazit můžeme i na mloka skvrnitého.
Svůj domov zde nachází i celá řada ptáků. Asi nejnápadnější jsou strakapoud velký, datel černý, holub hřivnáč, sojka obecná a v zimě hejna sýkor. Běžní jsou i brhlík lesní, šoupálek krátkoprstý a hnízdí tu i chráněný jestřáb lesní, krahujec a krutihlav obecný nebo sova pálená a sýček obecný.
Svůj domov zde nachází i celá řada ptáků. Asi nejnápadnější jsou strakapoud velký, datel černý, holub hřivnáč, sojka obecná a v zimě hejna sýkor. Běžní jsou i brhlík lesní, šoupálek krátkoprstý a hnízdí tu i chráněný jestřáb lesní, krahujec a krutihlav obecný nebo sova pálená a sýček obecný.
Přírodním parkem prochází několik naučných stezek. Naučná stezka Modřanská rokle propojuje městské části Modřany a Libuše a na sedmi zastávkách nás seznamuje s faunou a flórou, geologickou stavbou a historií chráněného území. Trasa vede po asfaltové cestě, ale pokud vyrazíte z Modřan, je možné na konci stezky u městské části Libuše sejít na modrou turistickou značku a projít se až do Písnice. Doporučujeme především tuto část cesty, není sice vhodná pro kola nebo kočárky tak, jako hlavní asfaltová cesta, je ale zato mnohem romantičtější. Pěšina se tu vlní údolím a čas od času budete muset překročit nějaký kmen. Navíc tu narazíte na daleko méně lidí a váš prožitek z výletu tak bude intenzivnější. Další naučnou stezkou je NS Keltská stezka, která prochází rozsáhlým keltským hradištěm Závist s mocnými valy a příkopy a krásným výhledem do okolí. Díky řadě polních a lesních cest je však dobře průchozí celé území přírodního parku.
Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného Hlavním městem Praha.
Comments
Leave a Comment