Je skutečně pravda, že v místech, kde se vyskytnou velké šelmy, jde lidem o život? Toto tvrzení se pokusil rozebrat zoolog Vincenzo Penteriani, když podrobil analýze více než 700 zdokumentovaných útoků velkých predátorů na člověka.
Penteriani, člen španělské Národní vědecké rady (CSIC) a zaměstnanec Biologické stanice Doñana, byl v průběhu své praxe mnohokráte konfrontován s názorem, že přítomnost velkých šelem v krajině přináší lidem značná rizika. Prozkoumal proto více než sedm stovek případů, kdy během posledních šedesáti let divoká šelma napadla člověka. Probral se archivy ve Spojených státech amerických, Kanadě, Švédsku, Finsku, Rusku a Španělsku a sesbíral ucelená data o zaznamenaných útocích vedených medvědem (ledním, hnědým, baribalem), pumou, vlkem a kojotem.
V průběhu rozborů pak zjistil, že řada popsaných útoků v sobě nese opakující se vzorec „nepříliš rozumného chování“ napadeného člověka. „Jít si zaběhat do lesa za tmy, nechat děti bez dozoru v rezervacích s výskytem velkých šelem, přibližovat se k samici s mláďaty, venčit v přírodě psa bez vodítka, to jsou hlavní příčiny útoků,“ říká Penteriani. Rizikové lidské počínání si vysvětluje ztrátou kontaktu člověka s divočinou. „Lidé už za desetiletí, kdy žijí v bezpečí města, ztratili základní pojem o tom, co dělat při setkání s velkou šelmou a jak adekvátně reagovat,“ říká Penteriani.
foto: www.tyden.cz/shutterstock
Comments
Leave a Comment