Prales vzniká tam, kde se stromy samy vysemení, vyrostou, zestárnou a nakonec padnou a rozloží se, aby daly život další generaci. A to bez zásahu člověka.
Záchrana Trojmezenského pralesa
Trojmezenský prales měl však na mále. V roce 1999 jen tak tak unikl kácení stromů napadaných kůrovcem. Zatímco s tímto drobným nenažraným broučkem si prales jako už mnohokrát předtím poradí, motorové pily by ho zničily. Jakmile se totiž v boji proti lýkožroutovi přistoupí ke kácení, začíná kolotoč, který vede ke smutným kopcům bez lesa. Kůrovec napadá oslabené stromy stojící bezprostředně kolem holiny na okraji porostu. Nebo stačí silnější vítr a stromy se lámou jako zápalky. To jsme naštěstí spolu s dalšími ekologickými organizacemi a milovníky přírody nedopustili. Většina starých stromů sice postupně uschla, ale dnes pod ochranou rozkládajících se kmenů vyrůstá na pět tisíc mladých stromků. Život lesa pokračuje, vyrůstají zde tisíce mladých stromků.
V sousedním Bavorském lese dokonce zjistili, že po kůrovcové „kalamitě“ vzrostlo množství živin v potocích. Díky tomu se začalo rodit více pstruhů, a to zase prospělo zdejším vydrám. Příroda to má zkrátka chytře zařízené. Díky ochraně divočiny v národních parcích se můžeme o těchto zajímavých procesech dovědět mnoho nového.
Chcete vidět Trojmezenský prales na vlastní oči?
Pak máte dvě možnosti. Vydejte se po zážitkové stezce od Plešného jezera kolem Stifterova pomníku až po Kučerovu vyhlídku pod Plechým. Nebo navštivte malý úsek vedle vykácených holin v Německu na červené turistické značce pod Třístoličníkem. Některé stromy kolem stezky i uvnitř pralesa byly předčasně poraženy. Je to ale z důvodu bezpečnosti návštěvníků.
Trojmezenským pralesem prochází také některé z exkurzí Hnutí DUHA do šumavské divočiny, na které se můžete přihlásit.
Comments
Leave a Comment