Strakapoud bělohřbetý

Strakapoud bělohřbetý ke svému životu potřebuje divočinu, především staré a trouchnivějící stromy, ve kterých hledá potravu i hnízdiště. Ochranou divočiny chráníme i tohoto vzácného šplhavce našich lesů.

Strakapoud bělohřbetý

• Je nejvzácnějším druhem šplhavce na našem území. Měří 25–28 centimetrů a váží 105–115 gramů.
• Podobá se strakapoudu velkému. Na rozdíl od něj má červené podocasní krovky, čárkované boky na béžovém podkladu a černý proužek po stranách hlavy, jenž nesahá k temeni.
• Strakapoud bělohřbetý se na jaře ozývá bubnováním. Právě v této době se začínají tvořit páry.
• Samička sedí v květnu a v červnu na 3–4 vejcích po dobu 14 až 16 dní.

Strakapoud bělohřbetý potřebuje divočinu

• Strakapoud bělohřbetý je typický druh pralesovitých bukových nebo smíšených lesů. U nás žije zejména v rozsáhlých bukových porostech v Bílých Karpatech, v Beskydech, na Šumavě, v Novohradských horách, v Podyjí a izolovaně v Chřibech.
• Živí se larvami roháčků nebo tesaříků, které nachází ve dřevě napůl mrtvých, odumírajících stromů.
• Ale nejen to. Druhým důvodem, proč se váže právě na tyto listnaté lesy, je, že do starých, shnilých nebo usychajících buků tesá své hnízdní dutiny.
• Především ho ohrožuje těžba dřeva v bukových lesích, holosečný způsob hospodaření v hospodářských lesích a odstraňování odumírajících a odumřelých stromů.