Šumavští rysi a jejich mláďata: co je ohrožuje a jak jim můžeme pomoct?

Rys ostrovid ke svému životu nepotřebuje divokou přírodu. Přestože i na malých ostrůvcích divočiny nachází bezpečný denní úkryt, jeho teritorium je tak velké, že se běžně pohybuje v hospodářských lesích a kulturní krajině, která je také jeho domovem. Bohužel na něj číhá nejedna smrtelná nástraha. Rys nachodí měsíčně i stovky kilometrů – ať už kvůli lovu potravy nebo kvůli hledání vhodného protějška. Když se mu ale postaví do cesty pytlák nebo frekventovaná silnice, často nemá šanci přežít. Dále ubývá prostředí, kde by velké šelmy mohly žít, například se velkoplošně kácí v klidových částech lesů, kde šelmy žijí a potřebují klid pro rozmnožování a výchovu mláďat.

Příběh rysí mámy z Malenic

Letos na počátku června dostali pracovníci Správy NP Šumava informaci o sražené rysici na silnici mezi Vimperkem a Volyní. Další smutnou okolností bylo, že podle stavu mléčných žláz v době srážky rysice kojila. Koťata neměla šanci bez matky přežít. Následná analýza fotografií ukázala, že jsme rysici znali z fotomonitoringu. Jen pár týdnů před nehodou ji nafotila fotopast naší dobrovolnice Aleny. Ta ji měla instalovanou jen kousek od svého domu v nedalekém lese a výskyt rysice mapovala již od loňské zimy.
 

Rysí sirotci

Letošní podzim je bohužel bohatý na případy pozorování osamocených odrostlých rysích mláďat. Obvykle se o ně v tomto období stará ještě matka, zajišťuje jim potravu a učí je samostatně lovit. Pokud o ni teď na podzim rysí mláďata přijdou, snaží si nalézt a ulovit menší či snadnou kořist a často se při jejím hledání dostanou až do blízkosti lidských sídel, osamocených hospodářství či zemědělských areálů na kraji vesnice. Zatím poslední rysí sirotek byl odchycen u Vlachova Březí, předtím se našlo jedno kotě na Vimpersku. Bohužel tyto dva poslední případy nemají šťastný konec. Jedno kotě zakousnul pes a druhé bylo tak zesláblé a malé, že po odchytu uhynulo.
 

Společná minulost, společná budoucnost

Poněkud skrytým důvodem ilegálního pronásledování rysů jsou negativní postoje části veřejnosti, předsudky a neodůvodněné obavy. Rys má pověst tajemného, nebezpečného lesního lovce. Ačkoli nemáme žádný věrohodný důkaz, že by za poslední století velké šelmy v Evropě smrtelně či vážně zranily člověka, právě strach je jedním z hlavních důvodů, proč se někteří lidé velkých šelem včetně rysa obávají. Určitou překážkou, proč někteří lidí nechtějí přijmout velké šelmy i v kulturní krajině, je také přesvědčení, že pro velké šelmy už u nás není vhodné prostředí.