Pepčo, představ nám prosím Vlčí a Rysí hlídky.

Vlčí a Rysí hlídky jsou projektem Hnutí DUHA. Jejich cílem je usnadnit návrat vlků, rysů a medvědů do naší přírody a zajistit vhodné podmínky pro jejich trvalou přítomnost v naší přírodě. Rysí a Vlčí hlídky jsou skupiny vyškolených dobrovolníků, kteří mapují výskyt šelem v naší přírodě a přinášejí mnoho zajímavých informací o každodenním životě těchto skrytě žijících zvířat. Data z terénu následně zpracováváme, analyzujeme, biologické vzorky putují na složité genetické analýzy a tím vším postupně získáváme kompletní obrázek o životě šelem u nás. Tyto informace pak zveřejňujeme  a prezentujeme cílovým skupinám. Snažíme se bořit mýty o velkých šelmách, bojovat se strachem, který je v lidech zakořeněný a vyvracet nepravdy. Je to běh na dlouho trať, ale názor široké veřejnosti na šelmy je myslím výrazně lepší než před dvaceti lety.

Jak dlouho fungují?

Vznikly před patnácti až sedmnácti lety a od té doby nabíráme každý rok nové dobrovolníky, kteří nám pomáhají v naší práci. Za tu dobu se hlídky i dost proměnily, ale základní myšlenky, které jim vdechl jejich zakladatel, ostravský malíř a zoolog Ludvík Kunc, zůstávají stále stejné.

Kde hlídky probíhají?

V mnoha částech naší republiky. Na Šumavě, v Pošumaví, v Novohradských horách, na Kokořínsku, v Jeseníkách, Jizerských horách, v Beskydech, Javorníkách. Přidají se Krušné hory a Bílé Karpaty. Nové oblasti volíme především podle toho, kde se objeví vlci nebo z té oblasti chybí jakékoli údaje.

JOSEFA VOLFOVÁ

Od roku 2013 koordinuje šumavské Rysí hlídky. V Hnutí DUHA Olomouc se od roku 2010 jako zaměstnankyně a dobrovolnice podílí na monitoringu velkých šelem a osvětových přednáškách o velkých šelmách. Ve svém volném čase se ráda toulá po zapomenutých koutech naší vlasti.

Jaké překážky tu na velké šelmy číhají?

Bohužel po celé Evropě je pro velké šelmy největším ohrožením především pytláctví. To je pro nás zároveň velkou neznámou, protože případů pytláctví je známých a zveřejněných velmi málo, ale předpokládáme, že jeho vliv je ve skutečnosti mnohem větší. Ale není to jen pytláctví. Také tak zvaná fragmentace krajiny. Velké šelmy se potřebují pohybovat krajinou a hrozí jim nehody na frekventovaných silnicích. Typicky dálnice D1 není upravená pro přechod velkých savců. Dále ubývá prostředí, kde by velké šelmy mohly žít. Například se velkoplošně kácí v klidových částech lesů, kde šelmy žijí a potřebují klid pro rozmnožování a výchovu mláďat.

Jak konkrétně v boji proti pytláctví dobrovolníci pomáhají?

Hlavním přínosem je osvěta. Díky dobrovolníkům máme velmi podrobná data o životě velkých šelem a jejich přínosu pro naši přírodu. Data potřebujeme dostávat co nejvíce mezi lidi, mezi myslivce a lesníky. Bez dobrovolníků bychom je neměli a zároveň bychom neměli co publikovat. A druhá věc je to, že dobrovolníci se pohybují v terénu, nikdo neví, kdy a kde přesně budou, stále sledují, co se kde děje. Monitoring má tím pádem i preventivní efekt.

K čemu data využíváte?

Uplatnění je celá řada. Jednak pro osvětovou práci, což je vidět na našich sociálních sítích a webech. Zveřejňujeme fotky a videa velkých šelem z fotopastí a zveřejňujeme také jednotlivé příběhy, například příběhy rysů ze Šumavy a Pošumaví. Na nich vidíme, jak velké šelmy žijí, jak velké prostory obývají a potřebují ke svému životu. Máme ale i vlastní výzkum, ve kterém ta data analyzujeme podle standardních statistických metod. Ty se používají po celé Evropě pro vyhodnocování výskytu velkých šelem. Nyní se třeba podílíme na celoevropské aktualizaci dat o výskytu velkých šelem, která má sloužit k vyhodnocení trendu, jak jsou na tom jednotlivé populace šelem v Evropě. Data poskytujeme státní správě, Agentuře ochrany přírody a krajiny, správě  Národního parku Šumava, správám chráněných krajinných oblastí - Šumava, Blanský les, Beskydy, Jeseníky a dalších Společně s nimi data vyhodnocujeme a zveřejňujeme.

Naši spolupráci v současnosti posilujeme. Věříme, že právě co nejširší spolupráce je klíčem k efektivnější ochraně velkých šelem. Není to vždy jednoduchá debata a spolupráce, ale klíčem je respektování cizího názoru, hledání kompromisů a navazování důvěry. Proto jsme otevřeni spolupráci se všemi, kteří toto respektují.  Hledáme partnery v oblasti správy lesů, kteří jsou klíčoví v ochraně velkých šelem. Chceme dát hlavy dohromady a hledat témata, ve kterých se práce institucí a organizací s tou naší protíná, než kde nás rozděluje a znemožňuje nám spolupráci. Data sdílíme i do zahraničí. Například šumavský rys je šelma, která nezná hranice, a tak spolupracujeme i s rakouskými a bavorskými kolegy.

Pomohly fotopasti někdy chytnout pytláka?

Toho vůbec ne. Pytláctví velkých šelem u nás nebylo nikdy dokázáno a dovedeno před soud. Žádný pytlák zatím nebyl nikdy potrestán. To je náš dlouhodobý cíl, ale prokázat pytláctví je velmi obtížné. I zde musím opět zmínit spolupráci - tématu se věnuje například Česká společnost ornitologická či ALKA Wildlife a i ze strany policie je zájem problém řešit. Máme na čem pracovat a doufám, že naše společná snaha přinese posun.

A zaznamenaly něco jiného, co jste nečekali?

Fotopasti představují velmi zajímavou sondu do života lesa.  Někdy se podaří získat netradiční či zajímavý záběr běžného živočicha - lovící lasičku, divoké prase, které se snaží přeinstalovat fotopast, strakapouda, který si spletl čidlo fotopasti s otvorem ve stromě… Při jedné kontrole fotopastí jsme vyzvedli SD kartu, na které bylo asi 900 videí jelena desateráka, který si před fotopast lehnul a několik hodin zde odpočíval. Jsou to krásné záběry, ale bylo jich trochu moc :-) Mezi největší vzácnost patří video, které jsme zveřejnili letos v lednu - je na něm takový přízrak naší přírody: kočka divoká!

Co si jako dobrovolník můžu z Rysích nebo Vlčích hlídek odnést kromě dobrého pocitu? Jak takový víkend nebo týden probíhá?

Dobrovolníci vyráží pravidelně především (nejen) o víkendech do zimního terénu, což je někdy náročné. Zároveň jim to ale přináší spoustu zážitků, výjimečně i přímé pozorování velkých šelem, ale vůbec - celou řadu zajímavých pozorování přírody. Často se pohybujeme v turisticky takřka neznámých a nedotčených oblastech a objevujeme skryté kouty naší přírody. Příjemné je i to, že se na hlídkách setkávají podobně naladění lidé, vznikají zde i dlouholetá přátelství a partnerské vztahy (třeba v mém případě :-).

Kdo všechno se může zapojit, jsou zde nějaké bariéry?

Zapojit se můžou úplně všichni, kdo jsou ochotní se pohybovat v zimní přírodě.. Každý si ale vybírá tak náročnou trasu, jakou fyzicky zvládne. Dobrovolníci Rysích a Vlčích hlídek jsou hodně různorodá skupina lidí. Od studentů středních a vysokých škol až po lidi v důchodu, lidé, kteří si chtějí odpočinout od pracovního shonu nebo kteří hledají trochu sportovního vyžití či jednoduše mají rádi přírodu. Uvítáme, pokud dobrovolníci projdou na podzim školením pro nové dobrovolníky. Již koncem léta budeme zveřejňovat letošní termíny. Tam se dozví potřebné informace k monitoringu a ochraně zvířat, připravujeme celou řadu přednášek od našich i externích spolupracovníků a odborníků. A poté můžou během sezóny libovolně dle svých možností vyrážet do terénu. Samozřejmě pokud se někdo nemůže zúčastnit školení, může se po domluvě s koordinátorem zapojit i v průběhu hlídek.

Viděla jsi ty osobně na turnusech Rysích nebo Vlčích hlídek nějakou velkou šelmu?

Poštěstilo se mi pozorovat všechny tři velké šelmy. Předloni jsem viděla na Šumavě a v Pošumaví dvakrát rysa. Byla to nečekaná setkání. Myslela jsem, že to bude jen zlomek vteřiny, kdy si člověk řekne: „Tyjo, byl to vůbec rys? Nezdálo se mi to?“ Místo toho jsme si čtvrt hodiny hleděli tu a tam i z očí do očí. Rysi o nás určitě také věděli. V případě vlků to bohužel nebylo u nás, ale na Slovensku poměrně blízko české hranice. Měli jsme tam monitorovací seminář s Hnutím DUHA Olomouc a v rámci terénní části jsme viděli dva vlky z pětičlenné smečky. Byl to také hodně nečekaný zážitek, dodnes mám ten pohled před očima. Medvěda jsem viděla na hodně velkou vzdálenost, kde nedošlo k očnímu kontaktu. Dalekohledem jsme s přítelem sledovali medvědici s dvěma medvíďaty a o kousek dál i dospělého medvěda. Bylo to pozdě na podzim a medvědi se snažili vykrmit před přicházející zimou. Na vlky a medvědy u nás čekám.

 

Rozhovor vedl Martin Máša

Rozhovor: Velké šelmy nejen v české divočině