Rozhovor s Josefou Volfovou o velkých šelmách u nás
Potřebují velké šelmy ke svému životu divočinu? Potřebuje divočina je? A jak se mění chování býložravé zvěře v blízkosti velkých šelem? Nejen o tom nám poví koordinátorka Rysích hlídek na Šumavě s příznačným příjmením Josefa Volfová.
Pepčo, potřebují velké šelmy ke svému životu divočinu?
Pro vlky a rysy divočina není stěžejní. Potřebují dostatek kořisti a klidové části v naší přírodě, aby se mohli rozmnožovat, ale ne nutně divočinu. Přírodní lesy s různou věkovou strukturou, množstvím tlejícího dřeva, spoustou nejrůznějších úkrytů jsou důležité pro jiné druhy – třeba hmyz, dutinové ptáky, ale bude se v nich líbit i kočce divoké.
A jsou aspoň velké šelmy důležité pro divočinu, když ne naopak?
Velké šelmy jsou důležité pro nastolení a fungování přírodních procesů. Rovnováhy, která je poslední dobou lidskou činností výrazně poškozená. Velké šelmy jsou v přírodě nenahraditelní predátoři. Regulují počet jelenů, srnců a divokých prasat. Ti jsou u nás přemnožení, způsobují velké škody na lesních porostech, ale i na polích. Především tím, že okusují vrcholky mladých semenáčků, a tím výrazně komplikují přirozenou obnovu lesů. Proto velké šelmy v naší přírodě opravdu potřebujeme. Navíc i vědecké výzkumy dokazují, že činnost člověka velké šelmy neumí nahradit. I kdyby byl lov přemnožené zvěře efektivní, tak stejně velké šelmy dokážou změnit chování své kořisti, což člověk nijak nenahradí. V krajině také zůstává více mršin, na kterých se živí i jiné vzácné druhy, kterým tak velké šelmy pomáhají se uživit.
Jak změní velké šelmy jejich chování?
Když je v přírodě přítomná šelma, býložravci se nezdržují koncentrovaně na jednom místě, protože nemají pocit klidu a bezpečí. Díky tomu nevznikají koncentrované lokální škody na porostech. Za druhé jsou v neustálém střehu, stále se dívají, pozorují, hlídají, jestli někde není predátor. Nezdržují se na jednom místě a jsou neustále v pohybu. Tím se zlepšuje jejich zdravotní stav, fyzická kondice. Někteří myslivci nám potvrdili, že mají v oblastech, kde se vyskytuje rys, výrazně lepší trofeje.
Shodne se vědecká obec na tom, jaký by byl ideální počet velkých šelem v naší přírodě?
To záleží na aktuálním stavu krajiny, která se stále proměňuje. Je to obtížné říct, ale šumavská populace rysů by mohla být i dvojnásobná. To znamená, že by naše příroda uživila 120 až 150 rysů. U vlků to nejsem schopná odhadnout, ale myslím si, že jejich počty můžou být i desetinásobné než dnes. Vlci dokážou přežívat bez problému i v kulturní krajině. A co se týká medvědů, myslím, že ti můžou přežívat asi jen na československém pohraničí, kam přichází ze Slovenska. Jsou totiž nejcitlivější na kvalitu lesa a zároveň na velikost území, které můžou obývat. V České republice už tolik prostoru nenajdou a také potřebují být v kontaktu se zdrojovou populací na Slovensku.
JOSEFA VOLFOVÁ
Od roku 2013 koordinuje šumavské Rysí hlídky. V Hnutí DUHA Olomouc se od roku 2010 jako zaměstnankyně a dobrovolnice podílí na monitoringu velkých šelem a osvětových přednáškách o velkých šelmách. Ve svém volném čase se ráda toulá po zapomenutých koutech naší vlasti.
Kolik šelem tedy v České republice máme?
Rysů zde žije kolem osmdesáti až devadesáti. Většina je na Šumavě a v Pošumaví, kde je jich kolem pětašedesáti až osmdesáti. Druhé místo jejich trvalého výskytu je CHKO Beskydy, kde je jich zhruba deset až patnáct. Tu a tam se vyskytují i v Jizerských horách nebo v Jeseníkách. Nedávno také překvapila zpráva o novém výskytu rysa v Moravském Krasu nedaleko Brna. Dále máme potvrzené dvě smečky vlků, na Kokořínsku a na Broumovsku. V oblasti Šluknovska, v Krušných horách či na Šumavě se možná již letos v létě dočkáme dalších smeček. Nejslabší je to v případě medvěda, který patří spíš mezi návštěvníka České republiky v oblasti Bílých Karpat a v Javorníkách.
Viděla jsi ty osobně na turnusech Rysích nebo Vlčích hlídek nějakou velkou šelmu?
Poštěstilo se mi pozorovat všechny tři velké šelmy. Předloni jsem viděla na Šumavě a v Pošumaví dvakrát rysa. Byla to nečekaná setkání. Myslela jsem, že to bude jen zlomek vteřiny, kdy si člověk řekne: „Tyjo, byl to vůbec rys? Nezdálo se mi to?“ Místo toho jsme si čtvrt hodiny hleděli tu a tam i z očí do očí. Rysi o nás určitě také věděli. V případě vlků to bohužel nebylo u nás, ale na Slovensku poměrně blízko české hranice. Měli jsme tam monitorovací seminář s Hnutím DUHA Olomouc a v rámci terénní části jsme viděli dva vlky z pětičlenné smečky. Byl to také hodně nečekaný zážitek, dodnes mám ten pohled před očima. Medvěda jsem viděla na hodně velkou vzdálenost, kde nedošlo k očnímu kontaktu. Dalekohledem jsme s přítelem sledovali medvědici s dvěma medvíďaty a o kousek dál i dospělého medvěda. Bylo to pozdě na podzim a medvědi se snažili vykrmit před přicházející zimou. Na vlky a medvědy u nás čekám.
Rozhovor vedl Martin Máša
