V pralese se stromy starají o své semenáčky a pomáhají jim vyrůst. V lesích obhospodařovaných člověkem často tato výhoda mizí a tím stromy, a s nimi i celé lesy, hodně ztrácí. Rostou sice rychleji, ale jsou méně odolné a zdravé.
Na procházce lesem jste možná narazili na hájek malých smrčků. Rostou si v poklidu vedle sebe, v růstu jim nic nebrání. Snad jen ony samy, až započne boj o místo v lese. Ne každý z malých stromků přežije, až vyrostou, některé uvolní místo ostatním. Zatím jsou ale dostatečně malé, aby mohly růst vedle sebe.
Za takových dvacet let už z nich budou vysoké stromy, v dnešním moderním hospodářství se počítá většinou s věkem kolem sta let, a pak se stromy již kácí.
Jak to ale bylo dříve, než člověk začal obhospodařovat lesy?
Pojďme se podívat na malé semenáčky v pralese nebo do bezzásahových lesů. Mateřský strom, jak se říká tomu, který vyprodukoval semena, a ta vyrostla v malé semenáčky, se o své malé stromky stará do své poslední chvíle. A to tak, že jim částečně zakrývá oblohu svojí mohutnou korunou a pomáhá tak stromkům růst pomaleji. Dokonce se s nimi spojí přes kořeny a posílá jim cukry a některé jiné látky.
Ano, je to možná zvláštní, ale pro stromy je lepší, když je jejich růst právě takto zpomalen. Mateřský strom jim poskytuje jen tolik světla, kolik potřebují na přežití. O moc tedy za tu dobu nevyrostou. Zato ve chvíli, kdy mateřský strom nad nimi dožije svůj dlouhý život a spadne na zem, v tu chvíli začnou růst jako o závod, aby mohly být první mezi svými sourozenci a získat tak největší kus oblohy.
Ale proč to? Proč je lepší, když rostou pomaleji?
Takový strom, který rostl pod svým mateřským stromem, je díky zpomalenému růstu odolnější vůči vnějším vlivům, jeho kůra je tlustší, strom vytvořil dostatek obranných látek, jeho buňky jsou menší a proto víc odolné a pevné.
Jenže v moderním hospodářství se na tohle všechno zapomíná. Stromy jsou kácené v poměrně nízkém věku, semenáčky tak nemají mateřské stromy a rostou rychle, jen aby je za nějaký čas pokáceli.
Nemají dobře vyvinutou obranu, jsou slabé a snadno podléhají vnějším vlivům, což může napomáhat i například šíření kůrovce (společně s delším obdobím tepla, kdy se kůrovec přemnoží, a suchem). Také je větší nebezpečí, že se za větru zlomí, protože jejich buňky jsou, právě kvůli rychlejšímu růstu, méně odolné a pevné a jsou velmi provzdušněné.
Jak pralesům pomoci?
Stále se zvyšující počet bezzásahových a chráněných území je jistě jednou z cest, jak se něčemu takovému zase přiblížit. Důležité je mít v lese opravdu otevřené oči, všímat si maličkostí a vnímat, jaký má moderní lesní hospodářství na lesy vlastně vliv.
Text napsala pro web Česká divočina Marie Cuhrová
Za inspiraci děkuji knize Tajný život stromů od Petera Wohllebena (Brno: Kazda, 2018, 206 stran, překlad z němčiny Ma
gdalena Havlová)
Za takových dvacet let už z nich budou vysoké stromy, v dnešním moderním hospodářství se počítá většinou s věkem kolem sta let, a pak se stromy již kácí.
Jak to ale bylo dříve, než člověk začal obhospodařovat lesy?
Pojďme se podívat na malé semenáčky v pralese nebo do bezzásahových lesů. Mateřský strom, jak se říká tomu, který vyprodukoval semena, a ta vyrostla v malé semenáčky, se o své malé stromky stará do své poslední chvíle. A to tak, že jim částečně zakrývá oblohu svojí mohutnou korunou a pomáhá tak stromkům růst pomaleji. Dokonce se s nimi spojí přes kořeny a posílá jim cukry a některé jiné látky.
Ano, je to možná zvláštní, ale pro stromy je lepší, když je jejich růst právě takto zpomalen. Mateřský strom jim poskytuje jen tolik světla, kolik potřebují na přežití. O moc tedy za tu dobu nevyrostou. Zato ve chvíli, kdy mateřský strom nad nimi dožije svůj dlouhý život a spadne na zem, v tu chvíli začnou růst jako o závod, aby mohly být první mezi svými sourozenci a získat tak největší kus oblohy.
Ale proč to? Proč je lepší, když rostou pomaleji?
Takový strom, který rostl pod svým mateřským stromem, je díky zpomalenému růstu odolnější vůči vnějším vlivům, jeho kůra je tlustší, strom vytvořil dostatek obranných látek, jeho buňky jsou menší a proto víc odolné a pevné.
Jenže v moderním hospodářství se na tohle všechno zapomíná. Stromy jsou kácené v poměrně nízkém věku, semenáčky tak nemají mateřské stromy a rostou rychle, jen aby je za nějaký čas pokáceli.
Nemají dobře vyvinutou obranu, jsou slabé a snadno podléhají vnějším vlivům, což může napomáhat i například šíření kůrovce (společně s delším obdobím tepla, kdy se kůrovec přemnoží, a suchem). Také je větší nebezpečí, že se za větru zlomí, protože jejich buňky jsou, právě kvůli rychlejšímu růstu, méně odolné a pevné a jsou velmi provzdušněné.
Jak pralesům pomoci?
Stále se zvyšující počet bezzásahových a chráněných území je jistě jednou z cest, jak se něčemu takovému zase přiblížit. Důležité je mít v lese opravdu otevřené oči, všímat si maličkostí a vnímat, jaký má moderní lesní hospodářství na lesy vlastně vliv.
Text napsala pro web Česká divočina Marie Cuhrová
Za inspiraci děkuji knize Tajný život stromů od Petera Wohllebena (Brno: Kazda, 2018, 206 stran, překlad z němčiny Ma
gdalena Havlová)
