Když les šeptá, nemusí to být jen šumění větru ve větvích. Stromy si pomáhají, varují se před nebezpečím a umí i křičet bolestí. Nejsou to zdaleka takoví samotáři, jak bychom si mohli myslet. Peter Wohlleben představuje v knize Tajný život stromů viděný a přitom nevídaný svět, který vás ohromí!
Český národ, to je jeden houbař vedle druhého. Tušíte, jakou zásluhu mají houby na životě lesa? Houby udržují v lese rovnováhu mezi jednotlivými stromy, aby se i jim samotným dařilo. Tenoučké nitky hub pronikají půdou a vytváří tak hustou síť, že jedna lžička lesní zeminy obsahuje několik kilometrů vláken. Jejich prostřednictvím si stromy předávají signály, a informují se o škůdcích, suchu a jiných nebezpečích. To se děje i pomocí vonných výparů. Mezi stromy funguje „sociální systém“. Pokud je některý z nich napadený škůdcem, nemocný nebo jinak strádá, okolní stromy mu přes kořeny pošlou potřebné živiny.
Tajný život stromů Petera Wohllebena přináší fascinující poznatky, které autor předkládá prostým a čtivým jazykem, místy humorným a především záživným. O stromech píše jako o živých bytostech, nehledě na praktické upotřebení. O bytostech žijících ve společenstvích, schopných cítit bolest, vzájemně si pomáhat a komunikovat, dokonce určitým způsobem i myslet nebo vnímat čas. Díky této knize jsme zase o něco blíž pochopení provázanosti jednotlivých (pra)lesních organismů – rostlin, stromů, hub i zvířat – tak potřebné pro zdraví tohoto ekosystému.
Jsou zde i otázky, na které zatím – i přes různé teorie – neznáme přesnou odpověď. Například jak stromy dokážou přenést vodu od kořenů až po korunu k listům. Mnoho otázek tudíž zůstává nezodpovězených. Možná jsme tím pádem chudší o možnou odpověď, avšak bohatší o další tajemství. Není to ale přinejmenším stejně nádherné? (str. 54).
Jako by na nás kniha vrhala zelený stín, který má blahodárný vliv na naši duši. Stejně jako lesy.
Peter Wohlleben (*1964, Bonn) se vyučil lesníkem a dnes řídí ekologické lesní hospodářství v Německu, regionu Eifel v Porýní, kde usiluje o návrat pralesů. Zdravý a stabilní prales podle něj potřebuje minimálně pět set let samostatného vývoje, nejlépe bez zásahu člověka. Že se tak leckde neděje, autor neodsuzuje, lidi nekárá, nelomí nad nimi rukama, nemoralizuje, naopak povzbuzuje, rozechvívá ve čtenáři nenásilně a bez patosu pocit sounáležitosti. Autor cílí spíš na širokou veřejnost než na odbornou obec. Je to nakonec jakýkoli člověk, kterého touží svojí láskou a vášní ke stromům zaujmout a nadchnout, protože jenom ten, kdo stromy zná, je dokáže chránit. (str. 201)
Citace z knihy: WOHLLEBEN, Peter. Tajný život stromů: co cítí a jak komunikují : objevování fascinujícího světa. Přeložila Magdalena HAVLOVÁ. Ráječko: Kazda, 2016. ISBN 978-80-905788-6-9.
Komentáře
Přidejte komentář