Lužní lesy

Lužní les (neboli luh) je podmáčený les s vysokou hladinou podzemní vody a záplavovým cyklem. V lužních lesích tak najdeme stromy, které snáší velmi dobře dočasné zamokření půdy. Olše, jasan, jilm, dub letní, stromové vrby a domácí druhy topolů. V podrostu lužního lesa převládají vlhkomilné druhy rostlin. V keřovém patře se daří bezu černému, bršlici kozí noze, česnáčku lékařskému, blatouchu bahennímu, hluchavce skvrnité, ostružiníku, kopřivě dvoudomé a dalším bylinám. Na jaře si zde můžete šetrně natrhat česnek medvědí. Stejně tak začínají vykukovat bílé hlavičky bledule jarní a sněženky podsněžní, žlutavá sasanka jarní, orsej jarní nebo krásné fialové květy dymnivky duté. Mechy zde téměř nenajdeme, pouze na kamenech nebo tlejících kmenech stromů.

Lužní lesy se člení na jednotlivé biotopy podle toho, jestli se vyskytují na horních, středních nebo dolních tocích potoků a řek. Ve směru od horních po dolní toky se zpomaluje rychlost proudu a podle toho se mění charakter sedimentů od štěrkovitých přes písčité k hlinitým. Na horních tocích se vyskytují opakované krátkodobé záplavy, naopak na dolních tocích se záplavy vyskytují v delších intervalech, zpravidla jednou za rok na jaře.

Během záplav jsou lužní lesy nedocenitelným pomocníkem a ochráncem společně s meandrujícími řekami a potoky, které obklopují. Dokážou pojmout mnohem větší množství vody než přehrady, a tím chrání okolní vesnice i města před devastující silou vody.

V blízkosti vody žije hodně obojživelníků. Mezi typické ptáky patří pěnice, budníček, pěnkava, sedmihlásek, červenka, špaček, cvrčilka, rákosník, čáp, volavka, kvakoš, včelojed, káně, luňák, jestřáb, raroh či orel mořský.

Na našem území máme několik typů lužních lesů: horské olšiny s olší šedou (ty rostou přímo u vody), údolní jasanovo-olšové luhy, měkké luhy nížinných řek (rostou dále od vody) a tvrdé luhy nížinných řek (ty rostou nejdále od vody a nebývají zaplavované).

Kam za lužními lesy u nás?

Menší úseky nespoutaných řek a lužních lesů najdete po celé republice. Tisíce turistů každoročně obdivují lužní pralesy u soutoku Dyje s Moravou, kterému se s nadsázkou říká Moravská Amazonie. Také staleté duby v Libickém luhu nedaleko Poděbrad nebo Litovelské Pomoraví, spletitou síť říčních ramen, tůní a lesů nad Olomoucí, půvab divoké nivy Lužnice vinoucí se mezi třeboňskými rybníky, meandrující koryto Odry na jih od Ostravy a další místa.