NP Šumava: tajemstvím opředená Zelená hora
Vydejte se s námi na okružní cestu kolem tajemstvím opředené Zelené hory. Ještě dnes se můžete setkat s pozůstatky zaniklé osady Zelenohorská Huť, která vznikla v 18. století. Jak tu lidé žili a kam všichni odešli? Zelená hora nás láká nejen svou historií, ale také krásnými výhledy a divokou přírodou, která potřebuje naši ochranu.
Osadu Zelenohorská Huť pohltil po odsunu sudetských Němců v době komunistického režimu vojenský újezd Dobrá Voda.
Z desítek stavení a sklářské huti jsou dnes vidět jen základy a hromady kamenů, zbytky starých cest a ovocné stromy ze zahrad (podrobnosti o zaniklé osadě najdete i v krátkém videu). Louky si díky pozůstatkům osady zachovávají tajemnou atmosféru.
Přestože je zdejší příroda vhodná pro budoucí divočinu, Správa NP Šumava nepočítá, že by ji zahrnula do přírodní zóny ponechané samovolnému vývoji přírody. Ten plánuje chránit pouze v oblasti Jezerního hřbetu západně od modré turistické značky. Díky přísné ochraně by přitom byla Zelená hora ušetřena kácení i možné výstavby a naopak by vyšla vstříc rodící se divokosti a rozčepýřeným tetřevím ptáčatům. Hnutí DUHA a vědci proto přichází s návrhem chránit jako přírodní zónu celou oblast, kterou můžete obejít po zelené, modré a žluté turistické značce.
Na Zelené hoře rostou pro Šumavu typické horské smrkové lesy s dominantním zastoupením smrku ztepilého. Najdeme tu v menší míře i listnaté stromy, jako jsou javor klen, bříza bělokorá a pýřitá, buk lesní a zejména jeřáb ptačí, který se v létě pyšní výraznými červenými plody. Na lesní půdě můžeme spatřit tlející kmeny stromů, které dávají půdě i organismům důležité živiny. Díky nim může docházet k přirozené obnově lesa, která je nezbytnou součástí divočiny. Stejně tak jsou úchvatnou přírodní podívanou samotné horské louky.
Kvůli silnému zastínění půdy nenajdeme ve smrkových lesích příliš mnoho bylin. Přesto se můžete těšit na metličku křivolakou, třtinu chloupkatou nebo kapraď rozloženou. Zatímco byliny tu nemají vhodné podmínky, mechy si zde libují. Těšit se můžete i ze záplavy sladkých borůvek.
Jedním z hlavních důvodů, proč je třeba chránit také lesy a louky na Zelené hoře, je kromě samotných horských smrčin také výskyt vzácného tetřeva hlušce. Šumava je posledním českým útočištěm životaschopné populace tetřevů – legendárních pralesních ptáků, kteří v minulosti patřili mezi ceněné lovecké trofeje, což jejich množství v přírodě téměř fatálně poznamenalo. Tetřevům se přitom dobře daří v lesích ponechaných samovolnému vývoji s minimem rušivých vlivů člověka. Tetřev je označován jako takzvaný „deštníkový druh“. To znamená, že je ze všech druhů nejzranitelnější a tam, kde jej dokážeme ochránit, přežijí i druhy ostatní. Právě proto je potřebné zařadit také Zelenou horu do přírodní zóny se samovolným vývojem přírody, budoucí divočiny.
Náš okruh začíná na zastávce autobusu Srní, Mechov, kde se nachází také parkoviště. Po naučné stezce Vchynicko-tetovský plavební kanál dorazíte na žlutou turistickou značku, která vás dovede k bývalé Zelenohorské Huti. Odtud vede rozcestník a je na vás, jestli se vydáte po zelené nebo dál po žluté turistické značce. Cesta vás tak či onak zavede okružní trasou zpět na autobusovou zastávku.
Doporučená trasa:
Přestože je zdejší příroda vhodná pro budoucí divočinu, Správa NP Šumava nepočítá, že by ji zahrnula do přírodní zóny ponechané samovolnému vývoji přírody. Ten plánuje chránit pouze v oblasti Jezerního hřbetu západně od modré turistické značky. Díky přísné ochraně by přitom byla Zelená hora ušetřena kácení i možné výstavby a naopak by vyšla vstříc rodící se divokosti a rozčepýřeným tetřevím ptáčatům. Hnutí DUHA a vědci proto přichází s návrhem chránit jako přírodní zónu celou oblast, kterou můžete obejít po zelené, modré a žluté turistické značce.
Na Zelené hoře rostou pro Šumavu typické horské smrkové lesy s dominantním zastoupením smrku ztepilého. Najdeme tu v menší míře i listnaté stromy, jako jsou javor klen, bříza bělokorá a pýřitá, buk lesní a zejména jeřáb ptačí, který se v létě pyšní výraznými červenými plody. Na lesní půdě můžeme spatřit tlející kmeny stromů, které dávají půdě i organismům důležité živiny. Díky nim může docházet k přirozené obnově lesa, která je nezbytnou součástí divočiny. Stejně tak jsou úchvatnou přírodní podívanou samotné horské louky.
Kvůli silnému zastínění půdy nenajdeme ve smrkových lesích příliš mnoho bylin. Přesto se můžete těšit na metličku křivolakou, třtinu chloupkatou nebo kapraď rozloženou. Zatímco byliny tu nemají vhodné podmínky, mechy si zde libují. Těšit se můžete i ze záplavy sladkých borůvek.
Jedním z hlavních důvodů, proč je třeba chránit také lesy a louky na Zelené hoře, je kromě samotných horských smrčin také výskyt vzácného tetřeva hlušce. Šumava je posledním českým útočištěm životaschopné populace tetřevů – legendárních pralesních ptáků, kteří v minulosti patřili mezi ceněné lovecké trofeje, což jejich množství v přírodě téměř fatálně poznamenalo. Tetřevům se přitom dobře daří v lesích ponechaných samovolnému vývoji s minimem rušivých vlivů člověka. Tetřev je označován jako takzvaný „deštníkový druh“. To znamená, že je ze všech druhů nejzranitelnější a tam, kde jej dokážeme ochránit, přežijí i druhy ostatní. Právě proto je potřebné zařadit také Zelenou horu do přírodní zóny se samovolným vývojem přírody, budoucí divočiny.
Náš okruh začíná na zastávce autobusu Srní, Mechov, kde se nachází také parkoviště. Po naučné stezce Vchynicko-tetovský plavební kanál dorazíte na žlutou turistickou značku, která vás dovede k bývalé Zelenohorské Huti. Odtud vede rozcestník a je na vás, jestli se vydáte po zelené nebo dál po žluté turistické značce. Cesta vás tak či onak zavede okružní trasou zpět na autobusovou zastávku.
Doporučená trasa:
Tetřev hlušec, autor: Zdenka Křenová
Zelená hora je jedním z bezpečných míst k životu tetřeva
Tyto webové stránky byly podpořeny grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů
Komentáře
Přidejte komentář