Jak se do lesa volá, tak se kůrovec ozývá.

Letošní Mezinárodní den lesů, který připadá na pondělí 21. března, je věnován vodě. Upozorňuje, že lesy na celém světě jsou nezastupitelné při zadržování vody v krajině. Zhruba třetina z největších světových měst získává významný podíl pitné vody přímo ze zalesněných chráněných oblastí. Lesy také fungují jako přirozené vodní filtry. Přestože u nás pokrývají lesy třetinu území, polovinu z nich tvoří nevhodné smrkové monokultury. Ty už delší dobu pomalu odumírají vlivem rostoucích teplot a sucha. Schopnost smrkových monokultur zadržovat vodu není vysoká. Jen pouhé jedno procento lesů je zcela divokých, ponechaných přírodnímu vývoji.

Eliška Vozníková, vedoucí programu Krajina Hnutí DUHA, vidí Mezinárodní den lesů jako příležitost k zamyšlení, jak hospodaříme s bohatstvím našich lesů.  „Rostoucí kůrovcová kalamita v hospodářských lesích rozhodně není dobrou vizitkou. Ministerstvo zemědělství musí konečně podniknout kroky proti nepůvodním smrkovým monokulturám na zcela nevhodných místech či holosečím velkým jako fotbalová hřiště. Musí ochránit přirozenou obnovu lesa i vysazené stromky před přemnoženou zvěří, která je spásá. Naše děti nesmějí splácet dluhy, které nevhodným zacházením s krajinou a špatným pěstováním lesa budoucím generacím zanecháváme.”

V České republice lesy zabírají 2,6 milionu hektarů. Rozloha lesů se sice mírně zvyšuje, zastoupení smrku je však stále neúměrně vysoké. V přirozených podmínkách by totiž u nás tvořily smrčiny pouze 11 % lesů. Do naší krajiny patří hlavně duby, buky a jedle. Přesto je listnatých dřevin jen 26 % . Smrky se dlouhodobě vysazují z ekonomických důvodů, rychleji rostou a jejich dřevo se snadněji zpracovává. Krátkodobé ekonomické výhody se nyní mění ve velký problém.

Místo aby politici řešili vážný problém odumírání hospodářských lesů, handrkují se o chráněné lesy národních parků, kde by přitom měla hrát divoká příroda a její přirozený vývoj hlavní roli.

Divočina dnes zaujímá v České republice pouze 0,3 % celkové plochy státu. Hnutí DUHA navrhuje, aby se tato plocha výhledově zdesetinásobila. Proto vytipuje podle řady kritérií spolu s odborníky nejvhodnější místa, která by se stala útočištěm pro svobodný vývoj divoké přírody, ale také nabízela turistům unikátní zážitky a podpořila místní ekonomiku. Právě území s divokou přírodou jsou klíčovou podmínkou pro život mnoha vzácných rostlin a živočichů, jako jsou vracející se rysi či vlci. Divočina je ovšem také zdrojem hlubokých zážitků pro návštěvníky i peněz pro místní obyvatele.

Zdravé lesy s přirozeným druhovým složením, bez holosečí, přemnožené zvěře a s podílem odumřelého dřeva  mají velký potenciál zadržovat vodu v krajině. Např. poslední tři velké komplexy lužních lesů a luk na Moravě při záplavách v roce 1997 zadržely třikrát více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady. Rozsáhlá plocha meandrů, lužních lesů a luk v chráněné krajinné oblasti podél Odry zachytila během záplav v červenci 1997 celkem 89 milionů m3 vody a zmenšila povodňovou vlnu v Ostravě o 100 kubíků za sekundu.
Vláda, resp. ministerstvo zemědělství by namísto plánování přehrad proti suchu mělo nejprve reformovat lesní zákon tak, aby zajistil větší výsadbu listnatých stromů a omezil holosečnou těžbu. Také by mělo změnit vyhlášku, která již dlouhé roky umožňuje sázet velké množství smrků na místa, kam vůbec nepatří a kde nyní odumírá.

K odumírání smrkových porostů dochází již delší dobu. Zvláště dramatickým případem náhlého hynutí lesů byl horký a suchý rok 2003. Tehdy asi 54 % vytěženého dřeva tvořilo nouzové, neplánované kácení způsobené náhlým úmrtím stromů, polomy z napadení kůrovcem nebo houbovým onemocněním. Z těchto důvodů bylo vytěženo 8,2 milionů kubíků dříví . V roce 2014 bylo v lesích ČR vytěženo celkem 15,48 mil. m3, nahodilé těžby činily 4,5 milionů kubíků dřeva.

Suchá sezóna, kterou byl i rok 2015, tedy není žádnou novinkou a ojedinělou událostí. Zejména v nížinách a pahorkatinách  budou smrkové monokultury s oteplováním klimatu víc a víc chřadnout. Podle vědců hrozí bezprostřední uhynutí 29% stávajících smrčin v České republice a u dalších 53% shledali riziko uhynutí. Proto je nutné proměnit je postupně na listnaté a smíšené porosty, které do naší krajiny přirozeně patří a jsou odolnější.

Adaptaci lesů na měnící se klima pomůže rovněž přechod od holosečného kácení k průběžné, výběrové těžbě po jednotlivých stromech. Holoseče jsou u nás povoleny až do velikosti jednoho hektaru. Vzniklá holina způsobuje lesní půdě, rostlinám a živočichům šok a znamená okamžitou ztrátu životodárného prostředí. Na holinách se rychle a bez užitku rozpadá organická hmota v zemi a obnaženou vrstvu humusu s živinami snadno odnese déšť. Vinou rychlého odtoku se také zvyšuje riziko povodní. Je nezbytné ponechat více lesů přirozenému vývoji kvůli studiu přirozených reakcí lesa na změny klimatu a volbě správných a ekonomicky udržitelných přístupů k péči o hospodářské lesy.

foto: Soňa Hamsová