Pralesní rezervace Poledník v Jizerskohorských bučinách
Pomyslnou třešničkou na dortu rozsáhlé národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny je pro mnohé pralesní rezervace Poledník (863,7 m n. m.). Tato oblast o rozloze 71,6 hektaru se nachází v severozápadní části pohoří a je ponechána samovolnému vývoji od roku 2002. Můžeme zde pozorovat úchvatné divadlo přírody, které jsme dali svobodu a prostor žít a umírat svým vlastním tempem.
Označení oblasti Poledníku jako „prales“ je spíše přáním do budoucnosti.
NPR Jizerskohorské bučiny je největším komplexem bukového lesa u nás a tak není divu, že ten nejcennější porost Jizerských hor na Poledníku je věnován právě přírodě a jejím mocným kouzlům, které můžeme pozorovat. Jedná se o komplex smíšených, převážně bukových lesů. Díky tomu je také genovou bankou původních dřevin pro obnovu jizerskohorských lesů, které byly v minulosti poškozeny ne zcela vhodným lesním hospodařením a imisemi.
Kromě buku lesního zde roste javor klen, jeřáb ptačí nebo smrk ztepilý. Také zde můžete zahlédnout měsíčnici vytrvalou nebo nádherně kvetoucí a vonící lilii zlatohlavou.
Na buky se váže vzácný motýl martináček bukový s krásnými modrými oky na křídlech. Podle nejrůznějších studií je 30–40 % všech organismů žijících v lese závislých na tlejícím dřevě ve všech jeho formách a starých stromech. Proto není divu, že v pralesní rezervaci Poledník takzvané mrtvé dřevo uvidíte. Pochutnává si na něm především hmyz, roztoči, chvostoskoci, měkkýši, žížaly, ale také stonožky, mnohonožky nebo mravenci. Porosty starých stromů nabízejí domov vzácným ptákům, jako je sova sýc rousný, čáp černý, datel černý, holub doupňák nebo lejsek malý. Ti všichni v pralesovitých porostech naší divočiny nacházejí své klidné místo k životu.
Na Poledník se lehce dostanete po značených turistických stezkách z obce Hejnice, které leží severovýchodně od Poledníku. Nemělo by vám uniknout, že kousek od Poledníku vede jedna z nejkrásnějších naučných stezek Jizerských hor – Viničná cesta. Začíná v Oldřichovském sedle zvaném Hemmrich a končí v ústí Štolpichu ve Ferdinandově. Díky tomu, že ohleduplní turisté nescházejí ze značených stezek, zůstávají naše cenné rezervace co nejméně dotčené a je v nich stále co obdivovat.
Zvířata, které zde můžu potkat
Tyto webové stránky byly podpořeny grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů
Komentáře
Přidejte komentář