Ve druhé polovině 20. století došlo k velkému úbytku sokolů. Pravděpodobně kvůli pesticidům (DDT), které byly používány v zemědělství a dostávaly se přes potravu až do vajec. To způsobilo, že ne mnoho hnízdění bylo úspěšných. Sokol stěhovavý je symbolem ohrožení přírody. Jeho stav silně klesá ve všech hustěji osídlených částech světa. Díky zákazu používání DDT a zákazu odstřelu v současné době stavy sokola stěhovavého mírně stoupají.
Rozpětí křídel sokola stěhovavého je 85–115 cm, měří 35–50 cm. Samci váží od 500 g do 750 g, samice jsou výrazně větší a váží 910 až 1500 g. Loví převážně jiné ptáky do velikosti kachny. Vrhá se z velké výšky na kořist pod sebou a na kořist útočí svými pařáty. Při střemhlavém letu dosahuje až 300 km/h. Za letu má charakteristická dlouhá špičatá křídla a poměrně krátký, na konci se zužující ocas. Zbarvení je variabilní, v severních oblastech je světlejší, s méně výraznou než v jižnějších oblastech. Sokolí pár si je věrný do smrti jednoho z nich. Jakmile jeden zahyne, během několika dní si druhý najde nového partnera. Před hnízděním předvádí akrobatické zásnubní lety. Samička snáší 2–4 vejce v období března a dubna. Během hnízdění bývá velmi citlivá na vyrušování a snůšku může i opustit. Mláďata se líhnou během května a první poloviny června. Mláďata zůstávají na hnízdě zhruba 5 týdnů. Hnízdí především ve skalnatých oblastech. Pokud nemají k dispozici skály, zahnízdí i ve starém hnízdě jiného druhu. V současné době patří k nejvýznamnějším hnízdištím sokola stěhovavého v ČR horské a pískovcové oblasti. Vyhledává především otevřenou krajinu či lesy přerušované velkými pasekami.
Komentáře
Přidejte komentář