Rak u nás byl doma. Někdy doslova a do písmene. Při svatbě Viléma z Rožmberka svatebčané spořádali 312 000 těchto korýšů a ještě v minulém století bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 577 lovišť raků.
Od té doby už ale krajinou proteklo mnoho vody. Vody, která je pro ně vodou živou. Stačí jen nepatrná změna chemického složení nebo malé znečištění a s celou račí populaci po proudu je amen. Nové osidlování pak trvá dlouhá desetiletí.
A úpravy nebo regulace břehů na vodních tocích rakům rozhodně cestu korytem neusnadňují. Vydlážděné betonové stoky jsou pro něj stejně přitažlivé, jako vidina trávení života na Jižním městě pro Pražany.
Robot našich potoků
Rak kamenáč
Tento “robot našich potoků” dorůstá průměrně délky až 9 cm. Hlavu mu zdobí dva páry tykadel a dvě oči. Má dvě mohutná klepeta. Hladký krunýř přechází do článkovaného zadečku, který je zakončený pětidílnou ploutvičkou. Jeho šedomodré zbarvení se může měnit v závislosti na lokalitě.
Račí mor a jiné trampoty
Raky z našich vody vyhnala nejen znečištěná voda. V letech 1876–1885 postihla naše tůně epidemie, která populací raků pořádně zamávala. A podepisuje se na ní dodnes - tou zhoubou je onemocnění zvané račí mor způsobený plísní Aphanomyces astaci. Rakům ale nesvědčí ani člověkem vysazovaní pstruzi, kteří si rádi pochutnají na mladých jedincích.
Komentáře
Přidejte komentář