CHKO Jeseníky: Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník | Česká divočina
4 hodiny
Náročnost: Střední

Navštívili jste už nejstarší rezervaci na Moravě? Pojďte s námi prozkoumat krásy české divočiny v národní přírodní rezervaci Šerák-Keprník v Hrubém Jeseníku. V roce 1904 ji založil kníže Jan II. z Lichtenštejna na ochranu horských lesů. Ty jsou zde z velké části ponechány samovolnému vývoji: stromy samy vysemení, vyrostou, zestárnou, padnou a rozloží se. Tím dávají život nové generaci lesa a my můžeme sledovat fascinující koloběh života v přírodě, život divočiny.

Alt
Jeseníky - Vrchoviště pod Vozkou, autor Michal Ulrych
  • Alt
  • Alt
  • Alt
  • Alt
Národní přírodní rezervace je s rozlohou 1170 ha druhou největší rezervací CHKO Jeseníky. Patří do ní oblast mezi Trojmezím a Obřími skalami, Černá stráň – Vozka a část východních svahů. Když vystoupáte na významné vrcholy v této oblasti – Keprník (1423 m n.
m.), kde naleznete alpinské hole s význačnou květenou, anebo Šerák (1361 m n. m.) – naskytne se vám nádherný výhled na celý masiv Kralického Sněžníku, vrcholy Jeseníků i na Rychlebské hory.

Nejpohodlněji a k přírodě nejšetrněji si můžete tuto oblast projít po naučné stezce „S Koprníčkem keprnickými horami“, která kopíruje červenou turistickou značku. Stezka měří necelých 15 km a je na ní umístěno 14 zastavení.
 
Ve vrcholových částech rezervace se nachází horské smrkové lesy pralesovitého charakteru, které místy narušuje uměle vysázená borovice kleč a borovice limba. Ve spodních partiích se daří bukovým smrkovým lesům s příměsí jeřábu. Podstatná část rezervace zůstává zcela bez zásahů člověka. Chladné podnebí s vysokým množstvím srážek vytvořilo vhodné podmínky pro ukládání odumřelých zbytků bažinatých rostlin. Díky tomu se zde na svazích vrcholů Keprník a Vozka vytvořila vrchovištní rašeliniště s typickými rostlinnými druhy.

Ve smrkovém podrostu roste třtina chloupkatá, borůvka černá, podbělice alpská, čípek objímavý a četné druhy mechorostů, kterým nevadí zastínění vzrostlými stromy. Na vrchovištích najdete poměrně typické rostliny, jako je ostřice chudokvětá a bažinná, klikva bahenní suchopýr pochvatý nebo bradáček srdčitý, který je na území ČR velkou vzácností. V návaznosti na prameniště se zde vyskytuje kriticky ohrožený hořec tečkovaný a druhy vysokobylinných niv. Unikátní vegetace pokrývá i nevelké hole se skalními útvary Vozka a Keprník. Největší ochranářský význam zde mají trávníky se sítinou trojklannou, šichou oboupohlavnou, zvonkem okrouhlolistým sudetským, kostřavou nízkou a sasankou narcisokvětou.

Díky tomu, že se na území NPR Šerák-Keprník nachází různé biotopy – bezlesí, horské smrčiny, smíšené lesy a vrchoviště – daří se zde také velkému množství živočichů. Vrcholové bezlesí představuje unikátní prostředí pro celou řadu bezobratlých druhů. Ve vrcholových partiích Keprníku a Šeráku najdete tzv. glaciální relikty, tedy tvory žijící už v době ledové. Například ploštici klopušku jesenickou nebo motýla osenici lesní. Ve větvích smrků na rozhraní horských smrčin a vrcholového bezlesí žije velmi vzácný tesařík čtyřpásý, jehož nejbližší známá lokalita je až ve slovenských Tatrách. Podél vodních toků žije silně ohrožený střevlík hrbolatý, v prameništích se daří čolku horskému a na území NPR se můžeme setkat i se skokanem hnědým.

Mezi stromy poletují a poposedají opeřenci jako kost horský, linduška horská nebo pěvuška podhorní a v noci se za svojí kořistí vydává sýc rousný nebo naše nejmenší sovička kulíšek nejmenší. Daří se zde i jeřábku lesnímu a ojediněle se zde vyskytuje i náš legendární pralesovitý pták tetřev hlušec. Výjimečně se zde může protáhnout i rys ostrovid.

Územím prochází červeně značená hřebenová naučná stezka „S Koprníčkem keprnickými horami“ a několik jiných značených turistických stezek. Fyzicky středně obtížná naučná stezka s velkým převýšením začíná na Ramzové a vede přes Šerák, Keprník a Vřesovou studánku až na Červenohorské sedlo.

 

Komentáře

Přidejte komentář

Přejete si dostávat nové výlety na email?
*Vyplňte prosím pole s hvězdičkou
Koloběh života v NPR Šerák-Keprník
Divočina je mimo jiné místem, kde se stromy samy vysemení, vyrostou, zestárnou a nakonec padnou a rozloží se, aby daly život další generaci.