Pražský "divočinový" speciál! Vzhůru do Radotínského údolí

Není les jako les

My se držíme červené turistické značky a zabočíme doprava. Napravo za potokem se zdvihá svah porostlý lesem, podél kterého půjdeme minimálně další čtvrthodinu. Tento les je velmi podobný tomu, který by tu rostl i bez zásahů člověka. Odborně se nazývá černýšová dubohabřina, kterou na hrubozrnné suti na pravém břehu Radotínského potoka mezi Maškovým a Rutickým mlýnem střídá habrová javořina s lípou velkolistou, meruzalkou alpínskou a omějem vlčí mor.

Právě tento les vnímám jako srdce Radotínské divočiny. Je to sice jen taková poloviční divočina, protože zatím není nikde napsáno, že se na tomto území v budoucnu nechá volná ruka přírodě, nicméně v těchto zachovalých lesích se už několik let nehospodaří ani nezasahuje. Věřme, že tato nepsaná dohoda se brzy zhmotní i černá na bílém a divočina v Radotínském údolí dostane zelenou.

Pokud si chcete zachovalý les prohlédnout zblízka, můžete také zvolit alternativní cestu k červené turistické značce. Stačí, když před druhým překročením Radotínského potoka zahnete vpravo vyšlapanou cestičkou do prudkého svahu. Zvolíte tak delší, ale méně známou cestu vrchem přes les. Nezapomeňte ale včas sejit zas do údolí, kde se obě naše cesty setkávají u Maškova mlýna na hlavní silnici. Zde je autobusová zastávka, a pokud už jste unavení, můžete tu svůj výlet skončit. Můžete však stejně jako my pokračovat dál nad Cikánku a výlet zakončit až na Zmrzlíku.

Z pražské divočiny na Pražskou pastvinu

Jak jsem předznamenala, u zastávky Maškův mlýn jsme se vydali vzhůru, dál po červené. Cestička nás vedla kolem lomu Cikánka a Špička, kde je z výšky také vidět radotínská cementárna. Ta měla v minulosti na zdejší přírodu negativní dopad, protože způsobovala značné poškození vegetace spadem cementového prachu.

Oblast nad Cikánkou je step  na vápencovém podloží, kterou vytvořili lidé kosením a pastvou. Pokud chceme taková místa v naší přírodě udržet, vyžaduje to potřebnou péči. Příkladem krásného projektu je pozemkový spolek Pražská pastvina, který zde provozuje komunitní pastvu.

Kontrast divokého Radotínského údolí, kde by nejlepší „péčí“ pro přírodě blízké lesy bylo ponechání samovolnému vývoji, a šetrně obhospodařovaných stepí nad Cikánkou nám ukazuje dvě tváře moderní ochrany přírody. Věřím, že v naší krajině je prostor pro obě dvě.